Starodávný svět
Seznam desek
Obal
Recenze
Víla (R. Křesťan)
Jde po skosený trávě a jde tak jak se to píše
s větrem v zádech s kytkou v hlavě
důstojně a tiše
a z polí slítají se ptáci a každej z nich jí věří
a ona se pak vrací a má v rukou jejich peří
Je to můj člověk s hlavou v kříži umírající v horku
můj plakát na refýži i má socha u New Yorku
je to můj voják beze jména i ten parník v ústí Něvy
je to jediná má žena jenže ta která to neví
Místo ní však k mířím někam
kde je ten co se tak vzteká
že ta hrůya kterou čekám
není ta která mě čeká
Ten můj pocit nemá hranic ta má víra bez rezervy
že už nezmůžu se na nic ani na pevný nervy
natož na nějakou vílu
a že už nevím o co kráčí
třeba nemám sílu a třeba mi to stačí
Zpět
Krvavá Marie (R. Křesťan)
Přece není možný že m není nic když mi pořád něco je
ztrácím věci ztrácím ženu ztrácím číslo pokoje
ztrácím moje bílý myši v tvojí laboratoři
přece není možný že mi není nic jak mi říkaj doktoři
objednej mi ragů s kouskem tlustý kapie
a holku která jméno má Krvavá Marie
Řek mi jednou přítel že mám příliš mnoho jmen
že mi stačí jenom jména že mi stačí rodokmen
že mi stačí seznam že mi stačí kalendář
řek mi jednou přítel že mám jenom jednu tvář
vzal jsem jeho přítelkyni do svý Avie
a dal tý holce jméno má Krvavá Marie
Každej by chtěl do ráje ale nechce pro to nic
ani udělat ani milovat ani ztratit polovic
nejvejš ztratit pětku nejvejš ustlat postele
každej by chtěl do ráje ale umřít - to už ne
pošli mi sem ordináře z akademie
a holku která jméno má Krvavá Marie
Devatero desater a tisícero ster
a takhle hustý ticho takhle modrej podvečer
už slyším ave - zdrávas Marie - tebe bych bral
devatero desater a plnej kriminál
najdi mi tu směnku z naší banky Slavie
a holku která jméno má Krvavá Marie
Tak jsem přišel domů někdy v pravou půlnoc a tam zrovna snídal čert
že chce vychovat že chce vykoupat že jsem jeho milej Bert
a přitom měl mou ženskou přitom měl mou košili
když jsem přišel domů hrála hudba a ďas řek že za chvíli
dopije a dojí a jde do Tramtárie
a s ním holka která jméno má Krvavá Marie
Až se vrátím z konce světa a ví pámbů kde to je
jako barbar z Martiniku jako vítěz bez boje
až si doperu svý prádlo až konečně domelu
až se vrátím z konce světa sem do svýho hotelu
polož mi sem vestu v kapse s bílou lilií
a holku která bejvala Krvavou Marií
Zpět
Za poslední lodí (R. Křesťan)
Za poslední lodí se zavřelo moře
a s posledním vojákem zdvihla se hráz
a bázlivý zpěv kdesi v klášterním dvoře
zněl jak sbohem jednoho z nás
Za poslední lodí se zavřelo moře
a vítr jak netopýr proháněl pláž
a mladičký varhaník z konzervatoře
si dal jméno Jeremiáš
Za poslední lodí jsem běžel až k místu
kde vítr mi zanechal španělskou zbroj
balíček peset a zažloutlých listů
vzpomínky a nepokoj
nepokoj
a nepokoj
Zpět
Odpočiň si, Sáro (R. Křesťan)
Odpočiň si, Sáro
obrať list a vzdej se mi
pro všechno na zemi
u tvých nohou, Sáro
Pamatuješ, Sáro
tehdy v létě v obilí
jsme spolu kouřili
cigaretu, Sáro
V tom pšeničném poli
kde ležet tak bolí
jsme spolu leželi
v té pěně všech věcí
v té smyslné kleci
v tu slavnou neděli
my smělí nesmělí
jsme spolu neměli
nic než retko, Sáro
Je to k smíchu, Sáro
jako tehdy v pšenici
pohleď - v levici
mám dvě sparty, Sáro
Ten nebohý kdosi
kdo na zádech nosí
tvou lásku a tvůj klid
ten zocelen z boje
pak příkoří tvoje
snad musí odčinit
kněžno, ztrácím klid
můj bože, chtěl bych mít
jeho záda, Sáro
Zpět
Ossian - Wells of Old Ireland
(R. Křesťan - Peter Rowan)
V starodávném světě kdesi u podmořských bran
jednoho dne zmizel slavný vladař Ossian
v zemi zlatých hřebců věčných žen a temných slastí
s dcerou krále moří s bohy čtyř světových stran
Hej - ty dávná noci dávná matko Atlantid
není dnes v mé noci s tebou z jedné studny pít
Třista let tam tančil život plný epitet
a když se vrátil na zem když si vybral její střed
celá země ztěžkla všichni císařové zběhli
ani on už nebyl Ossian jen osamělý kmet
Hej - ty dávná noci dávná matko Atlantid
není dnes v mé noci s tebou z jedné studny pít
Ty si myslíš že sem přítel tvoje skála milý host
ale možná že ti pomáhím sám sobě pro radost
zrovna včera jsem si koupil nové boty a plášť z kůže
flakon drahé vůně tobě nic a psovi kost
Hej - génie loci dávný pan z Tir nan Gwydd
to já za dnešní noci budu z tvojí studně pít
Zpět
Na plese vévodkyně z Richmondu (R. Křesťan)
Na plese richmondské vévodkyně
jsem nakonec pochopil tvou maou lež
o půlnočních orgiích v místním kině
a vášni hladové jak Bangladéš
Stála si bílá jak balerína
v neřestném tichu když jakýsi Řek
zpíval že takhle se zapomíná
na hrůzy pekla a na zítřek
Ten Řek věděl přesně o čem zpívá
měl tisíc let a tisíc válek na svém hřbetu
a věděl dobře že na svět dívá
líp přes tvoje nohy než přes mušketu
Když jsem tě odmít že není to vhod
že plukovník čeká a chrabrý můj šik
řekl mi Řek že jsem idiot
že nejsem voják - jen romantik
Hrůza i bolest i krása i slast
se nedělí nespí a nepromíjí
já svedu tě zítra až zachráním vlast
zítra až zvítězím v Belgii
Zpět
Ichisah! (R. Křesťan)
V staletém městě v neznámé zemi
v polední výhni šel ulicemi
v kapse měl láhev nebeské whisky
když někdo blízký zavolal
hej ty tam dole na parkovišti
ty budeš příští král
Stáli jsme poblíž hned u garáží
když hlídač mávnul umělou paží
co ty víš chlape o naší žízni
že bys měl bližním panovat
ten muž se usmál - víte já spěchám
a tu flašku vám nechám rád
Copak nevidíš že hořím?
a nevíš že to bolí?
džípy nás honí po makovém poli
Chisah! Chisah! Ichisah!
Chisah! Chisah! Ichisah!
Rozdává radost - jásali jedni
ještě než hlídač zakřičel Sedni
prodáváš chlast chlape bez povolení
a odtud není cesty ven
lvi jsou teď sytí a sekera tupá
tak budeš upálen
Nevidíš že hořím?
a nevíš že to bolí?
a že džípy nás honí po makovém poli?
Chisah! Chisah! Ichisah!
Chisah! Chisah! Ichisah!
Řekni mi pravdu o mojí vině
po vší té bídě a kocovině
pomoz mi vyhnat ty jezdce z mé hlavy
teď je ten pravý okamžik
v očích mám kouř a tak procházím krajem
kde jsem jen nájemník
Copak nevidíš že hořím?
a nevíš že to bolí?
mě stejně tak jako proroky i voly?
Nevíš že jsme jediní
a že není cesty zpátky
když vojáků je mnoho tady
a dneska je tak hrozně krátký den?
Zpět
Kořeny (R. Křesťan)
Páni jsem spokojen
i když mi služebná musí držet hlavu
to je ta poslední splátka za odvahu
to je ta poslední žena prvních jmen
Stůjte mí bratříci
i když už se nemáte držet čeho
snad jen pastora třikrát zrazeného
Jana natřikrát zbitého v Kostnici
Cosi mi říká ty bídný červe
na kostelníka si troufneš v boji
než vahadlo zvonu se v klekání přerve
on z posledních tónů tě upokojí
A dále v tom příběhu
bydlíš ty - moje malá ženská krajta
a pak já - krutý pendrek policajta
vždycky veselí a vždycky ve střehu
Páni jsem spokojen
i když mi služebná musí držet hlavu
i když mi poslední předci mizí v davu
i když i poslední kořeny musí ven
i když jsi poslední žena prvních jmen
i když jsi poslední žena ze všech žen
Zpět
Ukolébavka pro mne (R. Křesťan)
Dej mi šátek přes oči a polštář pod hlavu
a švarmy bílých rytířů i svou dívčí postavu
prodej do arabských měst a můj přítel věrozvěst
ať mi koupí čtení pod lampu ať se dovím co je čest
vem si režnou košili tou než jsme se opili
jsi přikryla mé mineje i skříňku s motýly
Vyžeň všechny číšnice a zavři hotely
a stolek pana biskupa mi přisuň k posteli
mám v něm římské střevíce ještě vlhké z ulice
a v těch mi přines kaviár až vyjde denice
oblehni můj vlastní hrad prodejný můj dominát
a než překročíš hranice už budu usínat
Zpět