Robert Křesťan & Druhá tráva
Seznam desek
Obal
Recenze
Zášť (R. Křesťan)
Když nic mi běží k ničemu a hlava bolí záští
jistě k jiné nebo k jinému poznovu
spěchá ve vší skromnosti a věčně šedém plášti
jedna ženská s taškou radostí k domovu
Možná je to ta kterou mám rád
a možná je to ta kterou miluju
Na kůlu vprostřed pokoje mám nahou dívčí kresbu
a někdy po ní toužím jako po soše
má v sobě sílu levhartic i přízrak z písní z Lesbu
a každou ranou víc a víc rozkoše
Možná je to ta kterou mám rád
a možná je to ta kterou miluju
Jak skoupá je má nenávist když nedovedu střílet
jak skoupá je má hrdost někde na mezi
místo jizev na duši jen fleky z rybích filet
a místo čáry života hovězí
Možná je to tím, že to mám rád
a možná že jsem jen malej darebák
Možná je to ta kterou mám rád
a možná je to ta kterou miluju
Zpět
Španělský nebe (R. Křesťan)
Áá - la buena borrasca ta bouře tak podobná hoře
jako ohnivá láska jako palčivý krystalky moře
a pláže jsou smutný nad nima oblaka žalu
jak černý kutny v bílých zdech Escorialu
Jako ze starých mýtů v oddaným stínu mý růže
jsou tvý triumfy ryzího citu na břiše jinýho muže
i já mám vítěznej pocit když křičím svý opilý teze
že od dnešní noci mám rád ženský jen od Velasqueze
Tohle je spirála zpod kola štěstěny
v kterým jsi vyhrála polibek od ženy
polibek od ženy
Polibek stoletý matky když lampa už zhasla a zle je
něco co nejde vzít zpátky a z ukrutný dálky se směje
zpod poklice rudýho vína kdy stejně zas uvidím tebe
jak se nade mnou vzpínáš jak podzimní španělský nebe
zpod poklice rudýho vína kdy stejně zas uvidím tebe
jak se nade mnou vzpínáš jak podzimní španělský nebe
Zpět
Ještě jedno kafe - One more cup of coffee
(R. Křesťan - Bob Dylan)
Máš sladkej dech a oči kterým patří svatozář
a vlasy máš jak hedvábí když je hodíš na polštář
ale já se o tvou lásku ani vděčnost neprosím
ty děkuješ jen hvězdám a seš věrná jenom jim
Ještě jedno kafe bych si dal
ještě jedno kafe krucinál
než pojedu dál
Tvůj táta - to je vandrák a od přírody zběh
a místo písmen učí tě jen dorovnávat dech
a takz házet nožem a držet pospolu
a brada se mu třese když se nosí ke stolu
Ještě jedno kafe bych si dal
ještě jedno kafe krucinál
než pojedu dál
Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet
a ty sama umíš všechno co je mimo tenhle svět
a tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana
jen tvý srdce je jak moře - samý tajemství a tma
Ještě jedno kafe bych si dal
ještě jedno kafe krucinál
než pojedu dál
Zpět
Vrať se (R. Křesťan)
V pohyblivých píscích tvých věčných jmen
snad nezmizely milióny těch
která jsem ti dával - sám poztrácen
v pohyblivých píscích tvých věčných jmen
Vrať se jsem zpitej a sám
jsem dokonalej popel z cigaret
už se nebráním ani nezpovídám
vrať se zpět
zpět
zpět
Já oslepím svý koně zradím cokoli
když jen kývneš když se mihneš na schodech
tak podívej se na mě - na jezdce o holi
už bych oslepil svý koně zradil cokoli
Vrať se jsem zpitej a sám
jsem dokonalej popel z cigaret
už se nebráním ani nezpovídám
vrať se zpět
zpět
zpět
Věř - oslepím svý koně zradím cokoli
Zpět
Smuteční marše (R. Křesťan)
I ta nejkrásnější ženská má někde hrubou jizvu
i ten poslední chlap ze stáje
si spočítá že jedna a jedna jsou dvě a přijme její výzvu
i ta nejsvětější pravda má někde skrytou díru
můj příliš dobrý příteli
naše spása není tak blízko jak jsme si mysleli
tak zkus odejít v míru
Tam někde v kopcích Urartu
v prastarý arše
se schází dvojice milenců
a tančí jen smuteční marše
Tak si říkám někdy spánembohem kliď se stranou
ve svý spořádáný posteli
si spořádaně žiju tak nač ty výstřely
nad Vítěznou bránou
pak si s popelavou káčou točím v potu tváře
sám nahej vprostřed pokoje
bez vůle a v zmatku jak sošky orloje
bez svýho hodináře
Tam někde v kopcích Urartu...
Než zmizíš vem si šálu a hodně teplej kabát do zimy
a moji starou fotku tu nejstarší kde ještě sluší mi
a flašku ruský fotky a sametovej hadr na schody
ale to už nejsou básně - to už jsou jen sprostý pochody
Ani nejkrásnější ženská nepohrdá králem|
a já na dědičným provaze
i s uškrcenou pýchou se vzpírám odvaze
spokojit se s málem
Tam někde v kopcích Urartu...
Tam někde v kopcích Urartu
v prastarý arše
Zpět
Praha bolestivosti (R. Křesťan)
Rád bych si byl jist zda známe hranici
kdy jsme čistý list a kdy jsme viníci
když tobě chce se řvát a mlčíš docela
jsi trpělivá snad anebo zbabělá?
když bozi seshora překračují práh
kdy končí pokora a kdy začíná strach?
Usmívej se všímej si hostí
jsme za prahem
jsme za Prahou
bolestivosti
Zpět
Než zazvoní hrana (R. Křesťan)
Povídá mi ta moje - prej dej si bacha
a narovná si pásek z hadiny
jestli prej se někdy dotknu ňákejch bab
hubu že mi rozvalí
A za pár miunt na to zvoní brácha
a za ním ňáký vzdušný holčiny
a řek - když s ním nevobjedu nejsem chlap
těchhle vosum Mřen z Magdaly
Ale já přece nejsem
jenom tak ňákej dej sem
ale já přece nejsem
jenom tak ňákej ostrov
Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí
tančí a strop je houští kastanět
a přitom tiše šeptá poklopec
tu velikou lež jako věž
Jen se směju ale stejně mi to vadí
a ptám se - matko kolik je mi vlastně let
říká právem - no to už není mojhe věc
oblíkni se nastydneš
Ale já přece nejsem
jenom tak ňákej dej sem
ale já přece nejsem
jenom tak ňákej ostrov
Mám rád každýho a milován jsem všemi
a s vojskem sobě rovných překročím
všechny meze všechny zákony a cíle
všechno dobrý všechno zlý si ochočím
Ať zvoní zvony na nahatý zemi
ať světlomety perou do očí
ať každej ví že přišla moje chvíle
ať to každej ví a chystá obročí
Slyším - někde snad se stala chyba
někdo zalhal někdo zapomněl či spal
bylo horko anebo možná velkej mráz
a někdo ukrad peřinu
Víš - nejsem delfín ale ani malá ryba
a už dlouho nemám proč bych sobě lhal
bude ráno a ty říkáš dej mi čas
a já nemám ani vteřinu
Ale já přece nejsem
jenom tak ňákej dej sem
ale já přece nejsem
jenom tak ňákej ostrov
Ale já přece nejsem
jenom tak ňákej dej sem
ale já přece nejsem
jenom tak ňákej ostrov
Zpět
Letní romance (R. Křesťan)
Je ráno - pěknej den jako nejeden
a brána k štěstí otevřená
a světlem přikrytá vedle leží ta
která je a není moje žena
ať žije lidskej tvor!
je osmej termidor a lid za oknem volá sláva
a ona po chvíli v mojí košili
vstává - tiše vstává
a ona po chvíli v mojí košili
vstává - tiše vstává
Pod blůzou z Marseille však má dvě kameje
hezčí než má senešálka
a já je prpíjím s jednou bestií
která je a není moje válka
jó - v malým pokoji
ve tmě a ve zbroji
se rázem kroků nedostává
když země kdekoli je v letní řeholi
plavá - tolik plavá
když země kdekoli je v letní řeholi
plavá - tolik plavá
Léto uzraje a tahle holka je
mnoc bílá na to aby žila
jen ze svých kamejí
a s mojí nadějí
v který je a není moje síla
jó - je mi do tance a tahle romance
je možná ženská nebezpečná
možná krvavá možná nepravá
ale věčná - bože věčná
jó - je mi do tance a tahle romance
je možná ženská nebezpečná
možná krvavá možná nepravá
ale věčná - bože věčná
Zpět