Na divou montaň zřel jsem se zápalem

 

Můj mladý věk tak do šestnácti roků!

Své nejkrušnější děkuju mu dny,

své msty a nenávisti kalnou stoku,

své nejživější děkuju mu sny.

 

Chtěl jsem se tehdy státi jenerálem,

ne však se bít ve službách koruny.

Na divou montaň zřel jsem se zápalem

a na nešťastné hochy z kommuny.

 

Já doufal jsem, že ve vražedných bojích

oběti krásou v plamen vznítím se,

a když pak vzejde zora tužeb mojich,

se střelou v prsou s koně zřítím se.

 

Čas šel. Já zatím staré modly ničil,

hvozd vegetací dávných zžíhal v prach

a bez živného ohně poustevničil

věčného ledu v smutných končinách.

 

Tam zemřela má sebevíra žalem,

tam resignovat učil se můj cit.

Vím, nestanu se nikdy jenerálem

rakety vzpoury metajícím v lid.

 

Když v šero rudý kohout zakokrhá,

k snům svého mládí navrátím se zpět.

A budu z těch, jež ruka druhů vrhá

po vykonané práce do šachet.

 

 


 

 

 

 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *