Výlet – úlet směr Zeeland
/Podtržená slova slouží jako odskok na foto/
Výlet začal trochu předčasně již ve čtvrtek večer když jsem kolem 20:00 s údivem zjistil, že pátek je zde volný den. Rychle jsem běžel do obchodu, ale neměli vůbec nic, bylo to jak po náletu kobylek. Koupil jsem si čokoládu a pomazánkové máslo. Teprve teď mi došlo proč mi celý den všichni přáli hezké prázdniny!
- Pátek - celé dopoledne uklízím kuchyň, balím a připravuji. Kolem 12:15 vyrážím na svém bycycle , se stanem, spacákem šusťáčkem, minimem jídla, sjetým pláštěm na zadním kole, tachometrem, alumatkou ... směr Euro-port a lodička v Maassluis. Lodička byla pohoda stála 1 EUR převezla mne do Rozenburgu. Hned zkraje jsem na loď najel rovnou na kole a sprdnul mne lodní průvodčí, tak jsem mu vysvětlil že nerozumím, blbou němčinou si řekl o 1 EUR. Zaradoval jsem se že někdo v Holandsku umí ještě hůř anglicky než já. No ne na dlouho. Za chvíli se vrátil a plynou angličtinou mi pořád cpal, že jsem Angličan, mám sjetou zadní pneumatiku a jsem postavička k pokukání. Tak jsem mu vše odkýval, vystřídal několik nacvičených úsměvů a vyrazil vzhůru do EURO-PORTU. 5 km jízdy po luxusních cyklostezkách mezi chemičkami, dálničními nadjezdy, přístavištěm, rafinérkou a jinými krásami. Všude vytlemený holanďani masochystycky se kochající okolím /???/. No naštěstí to skončilo já se ocitl na ostrově „Voorne putten“ a vjel do krásného městečka Brielle se zdarma přístupným funkčním mlýnem, kde překvapivě mleli mouku. Tady většinou mlýny fungují jako čerpadla. Pokecal jsem s mlynářem i jeho dcerkou, dozvěděl se, že mám sjetý zadní plášť, snažil se jim vysvětlit, že chci aby mi umleli polohrubou mouku na knedlíky, nakoupil nějaké jídlo a jel jsem dál směrem na Oostvorne, kde měly být přírodní rezervace a krásné pláže s dunami. Pláže a duny tam byly a z nich..... světe div se výhled na EURO-PORT. Moc hezké... Projel jsem místní rezervaci /pár stromů s islandskými poníky/ a pokračoval na Rockanje, kde jsem se octnul u první z velkých protipřílivových hrází, definitivně řešících tzv. „Holandskou povodňovou otázku“. Přejel jsem hráz /Harringvlietdam/ a dal jsem se do řeči s nějakým dělníkem u takového baráčku a ptám se ho, kde ja tu ta výstava o přehradách „Delta Expo“. On mi pověděl, že stojím přímo před ní, ale otevříno je až ráno od 9:00. Přejel jsem zpět přes hráz /cca 2km/ a v dunách na pláži přespal.
/60km, průměrná rychlost 17 km/h /
- Sobota – noc hrůza, strašná kosa, pořád kolem chodili nějaký lidi se psy. Ráno – strašný, mlha a hnus a zima. S vypětím všech sil jsem zabalil a vyrazil na výstavu. Myslím, že pojedu domů. Nic tu není je mi zima brrrrrr.... Na výstavě mi velmi „příjemný“ pán vysvětlil, že mám počkat hodinu do 10:30 než začne prohlídka. Překvapivě za chvíli přišli Francouzi a prohlídka začla hned. Pustil mi film v angličtině o hrdinském holandském lidu bojujícím s nástrahami mořského příboje a přílivu, a potom o důvtipu a vynalézavosti holandských inženýrů při stavbě přehradních zdrží. Již tu se mi zdálo, že se jedná o trochu megalomanské stavby, ale pořád se mi to jevilo jako velmi zajímavé a ono to i tak opravdu bylo! Jen mi to nějak připomínalo týdeníky z padesátých let. Potom následovala prohlídka přehrady a to i vnitřku –dost dobrý. Když to končilo bylo po poledni a já vyrazil za slunného dne dál. Konečně jsem byl naladěn optimisticky a hlavně mne navnadili na prohlídku dalších Holandských veleděl. Kopíroval jsem pobřežní duny /výška cca 50m a šířka 200m – 1 km/ občas se juknul na moře, moc hezký. Projel jsem moc hezké městečko Goedereede, kde jsem pokecal s asi 10 letým klukem – řekl mi že mám sjetou zadní pneumatiku. Již mne to trochu znervózňuje co furt maj? No ona je fakt sjetá. Začínám ject opatrně. Přejíždím další hráz. Opruz, opruz, opruz... Ty holanďani jsou fakt prdlý. Hráz je dlouhá asi 10 km uprostřed je ostrov s městečkem. Šíře hráze 300m výška cca 30 m. Strana k moři je vyasfaltovaná po koruně vede cyklostezka a po obou stranách silnice. Po vyasfaltované straně jezdí zkouřený Holanďani v autech a hrajou si na Alpy. Všude prodávají hranolky, hraje techno prostě Disney-land. Aspoň že ty holky se svlíkli do krátkých triček a sukýnek tak je na co koukat. Docela se mi i začínají líbit. Že by jsem se již adaptoval? No pokračuji dále, projíždim lázeňským městem Renesee, Burgh-Hamstadt, slavím ujetých 100 km, stávám se populární postavičkou, někteří Holanďani mne již poznávají a zdravý mne troubením. Takový úchyla na 40 let starém kole s brašnami stejného data a tacháčem tady ještě nejel! Další hráz Oosterscheldekering, dost zajímavá. Mají tu zdymadla na regulaci přílivu a odlivu je to znovu asi 10 km dlouhé, uprostřed je umělý ostrůvek /2 x 0,5 km/ nechávám se fotit nějakými cyklisty, jsem prý "very adventure" no nevim, ale opět se dozvídám že mám sjetou pneu.... Přespávám v lesíku u Domburgu.
/62 km, průměrná rychlost 14,5 km/h/
- Neděle - noc byla bez problému, krásně jsem se prospal, sice trochu zima, ale proti minulé noci nesrovnatelné, vstal jsem pozdě asi v 9:00 posunul si hodiny, takže bylo ještě později a než jsem usušil stan, uvařil čajík a zabalil bylo 11:15. Slunečným dnem jsem se vydal směr WestKapelle. Všude bylo spousta lidí, ale bylo to pohoda, krásné počasí, jen se otočil vítr a již mi nefučelo do zad jako do teď, ale přesně proti. No neva aspoň mi bude fučet do zad až se budu vracet. Jel jsem podél dun až do Zoutelande a odtud Zeelandským vnitrozemím na Middelburg. Opravdu hezká cesta po venkově, málo lidí, rovina, úzké silničky s minimem aut, vítr v zádech, a docela hezké prostředí, něco jako zemědělská krajina kolem Kolína, ale tady je to opravdový kus přírody!! Cestou na mne opět občas troubí auta na pozdrav. Middelburg – hlavní město provincie, 330 000 lidí ale vůbec bych to neřekl, působí velmi venkovsky a mile staré pěkné centrum, pokračuji na Arnemuden, kufruji, takže jsem nucen ject dále podél dálnice /asi 1 km na dohled/ směr Goes, dále na ostrov Nord Veland, a přes 5km dlouhý most zeelandbridge1 zeelandbridge2 /fakt něco úžasnýho jen tam trochu moc fučelo/ na ostrov Duiveland /Ďáblova zem/ a historické město Zierekzee. A odtud pokračuji dále na Bruinisse, cestou beru vodu od chlápka, co mi na otázku zda je voda pitná odpověděl, že samozřejmě, že s ní přece myje auto ... na můj nechápavý výraz se demonstrativně napil. Moc jsem mu ji nezáviděl neboť byla teplá z hadice jak... Tak, aby mne za trest trochu popíchl, sdělil mi že mám sjetý zadní plášť ..... /to fakt není možné, co pořád maj/. Jedu dál a hledám místo na spaní. Vidim to dost bledě. Fakt se nikde nedá. Rovina, pole, všude vidět na kilometry daleko, žadné křoví je stromořadí a hlavně camp.... Riskuji a jedu přes další ochranou hráz /Philipsdam/ na ostrov Overflakee. V půlce hráze – zázrak – ostrůvek s remízky jak hostivařský lesopark s mítinkami, miniparkovišti, záchodky, snad i pitnou vodou a nikde ani noha!!! Nenechávám se přemlouvat a campuji. Holt se ta hráz jmenuje stejně jako já tak je mi souzena! Kolem 21:00 si již několikátý den říkám, že přece takhle pozdě slunce nikdy v dubnu nezapadá. Najednou – blik – vždyť já jsem o několik poledníků jinde. Hlavně, že mám na tu astronomii vzdělání aspoň na papíře. Vařím jarní polívku z Vitany, kochám se západem slunce do jezera /moře?/ a usínám.
/ 81 km , průměr. rychl. 16,5 km/h /
- Pondělí – Velikonoce. Stávám opět po pohodové noci bez zimy do chladného rána asi v 7:30. Tradiční balení, sušení stanu, čajíček, jdu pro vodu, ptám se člověka jestli je pitná odpoví mi že jo, že to jeho pes normálně pije ... ten je snad příbuznej s tím včerejším chlápkem? Nabírám vodu a piji – přežil jsem! Vyrážim dál směr Neuwe-Tonge, Herkingen, Stellendam a po známé hrázi zpět k Delftu. Cestou pletu pomlázku a říkám si že ten Zeeland byl dobrý, ale že zase taková bomba to není a co na tom teda ty Holanďani vidi. A najednou jsem to pochopil. Vjíždím do EURO-PORTU všude smrad, hluk, prach, silnice, dálnice strašně moc lidi no Rotterdam za rohem. Přesně na rozhraní přírody a humusu potkávám prvního a posledního nefalšovaného „holandského trempa“. Vykračoval si po mostě směr EURO-PORT v maskáčích, kanadách a něco jako usárnu měl na zádech. Asi šel hledat ropáky!
Dojíždím do Delftu kolem 17:00 naprosto spokojený a nadšený, že jsem tuhle cestu podnikl a hlavně, že to mé kolo obstálo – i ten plášť!!!!!
/ 70 km průměrná rychlost 17,5 km/h /
Dodatek: u popelnic jsem večer našel kolo do osmičky s úplně novým pláštěm – již mi říká pane.
Zpět
