PARALELNÍ INVERZE.
/fragmenty z historie jednoho lokálního třesku/
BIG BANG - vědecká hypotéza, zabývající se vznikem vesmíru. Spočívá v představě, že celý vesmír byl původně stlačen do nepatrné tečky, jejíž vnitřní vazby se v určitém okamžiku zpřetrhaly a od tohoto momentu se hmota neustále rozpíná. Dále teorie předpokládá, že až se prvotní energie vyčerpá, naztane zpětný proes - vesmír se bude opět smršťovat. Zvíře, které se obvykle (dokonce i v knize a filmu Král Krysa) považováno za krysu (Rattus rattus) je ve skutečnosti potkan (Rattus norvegiens), nejodvážnější ze všech savců vázaných na člověka, tzv. synantropů, a trvalý celosvětový problém. Je to chlapík dosahující dvojnásobné váhy největší krysy, až půl kilogrmu, robusního těla a těžkopádně působící (klabonosé) hlavy….. Troufá si napadat i nemluvňata v kolébce a dospělé lidi, ničí obrovské množství zásob, poškozuje stavby a přenáší celou paletu nebezpečných chorob všeho druhu včetně moru. Jeho populace ve městech dosahuje milionových čísel… I sluneční systémy mají své dějiny. Začaly zhruba před pěti miliony let. Tehdy se obrovský mrak, nazývaný dnes pramrak, složený z helia, vodíku a kosmického praku začal vlivem vlastní přitažlivosti nejdříve pomalu a potom neustále rychleji shlukovat. Přitom se neustále zvyšoval tlak uvnitř mraku. Neustále se také zvyšovala teplota. A tak začala v centru mraku, při teplotě 10 milionů stupňů pracovat nukleární pec. Tavily se atomy vodíku a začal vznikat prvek nejbližší vodíku - helium. Při tomto procesu se samozřejmě uvolňovalo obrovské množství energie. A tímto způsobem se zrodilo naše slunce…..Rozpaky biologů způsobila populace krys na ostrově Engebi v souostroví Eniwetok, kde bylopostupně odpáleno jedenáct jaderných náloží. Krysy přežily, ačkoli radiace ještě roku 1959, rok po ukončení zkoušek, vysoce překračovala latentní dávku.. Je to tím podivnější, že u suchozemských organismů dochází na rozdíl od mořských forem života ke stálé recirkulaci radioaktivity z půdy do roztlin a zpět. U krys se zřejmě vyvinula jakási forma rezistence, jejíž podstata nám dosud uniká a o níž autor této zprávy A.D.Welander nebyl schopen referovat - patrně pro utajení americkými vojenskými místy. Je však jiso, že engebijské krysy byly vystaveny daleko vyšším dávkám záření, než jaké jsme propočítali pro celkem nedalekou minulost.
Senzační infračervený snímek hvězdy Beta Pictoris z roku 1984 prokázal prachový prstenec ve vzdálenosti 15 - 80 miliard km od této hvězdy. Dynamické úvahy vedou jednoznačně k závěru, že prstence se časem musí zkondenzovat v planety!
Nebylo by však správé označovat člověka za cíl vývoje. Evoluční proces probíhal nepřímočaře a nejméně 99% všech živočichů vyhynulo dříve, než dospělo do současnosti. Není vyloučeno, že vyhyne každý druh a "štafetu života" si druhy předávají prostřednictvím stále zachovávaného genetického kódu (což je snad jediné, co trvale přežívá po celou dosavadní existenci života na zemi). To platí zejména pro vícebuněčné organismy.
Nesac Ywton se mýlil, když tvrdil, že živočšné druhy se vyvíjely jeden z druhého. Kdyby tomu tak bylo, znali bychom jen jednoho člověka a tím by byl člověk.
V Sovietskom Sväze lékari zostrojili a odskůšali zariadenie, které umožňuje ožarovať krv človeka ultrafialovými lučemi s liečebnými účinkami, s využitím predovšetkým pre armádu. Pomocou zariadenia je možno rychle a bez následkou hromadě použít tuto metodu lečenia i v polnych podmienkach, hlavne při náhlom výskyte infekčných onemocnění, ale tiež v prípadě použitia bakteriologických zbraní nepriatělom…
Japonský meteorologický ústav očekává průměrný růst středních teplot do roku 2030 na Zemi o 1,5 až 3,5 stupně Celsia. Narůstající hodnoty budou zvlášť patrné na severní polokouli. Ve zprávě zveřejněné v Tokiu se uádí jako příčina této klimatické změny - mezinárodně známé jako "skleníkový efekt" - zvýšený obsah kysličníku uhličitého, dusičného a metanu v zemské atmosféře. Podíl kyslyčníku uhličitého se má podle očekávání odborníků během uvedeného časového úseku zdvojnásobit. Závěry, které jsou výsledkem japonských počítačových experimentů a mnohých výzkumů předali japonští specialisté svým kolegům v jiných zemích světa.
Na jednom pozemku ve Středních Čechách se po určité období osmdesátých let enormně přemnožili potkani, neboť pes majitele pozemku, německý ovčák Pedro - nedovolil kočkám z okolí přístup na parcelu, aniž by sám měl zájem potkanům jakkoli ubližovat. (Teprve když zahynul, kočky myši vytlačily.) Potkané se projevovali jako neobyčejně drzá zvířata. Vlezli všude kam to bylo možné, aniž by je přítomnost lidí příliš vzrušovala. Konzumovali obrovská množství potravin, nejen krmivo pro domácí zvířata, ale i neostatečně zabezpečené poživatiny určené člověku. Mimořádně jim chutnaly spadané nebo jinak uloupené vlašské ořechy. Atmosféra některých nocí na konci léta pak byla téměř apokalyptická, protože parcelou se rozléhal děsivý koncert stovek myších hlodáků, dobývajících se do ořechových skořápek. Byly zaznamenány různé případy napadení domácích zvířat, zvlášť tristně působila příhoda, kdy potkan stáhl nožku králíčete zkrze drátěný rošt kotce a zcela jí uhlodal.
Nepotvrdily se však pověsti o mimořádné inteligenci těchto hlodavců. Nejenže opakovaně požírali otrávené návnady, ale například stačilo vyjmout jednoho potkana ze želez a vzápětí v nich uvízl další. Dokonce se jeden z potkanů nechal zaklapnout v pasti krátce po té, kdy z ní byla odstraněna hlava jeho druha, jež tam zbyla po kanibalských hodech ostatních bratří a sester…
Poznatky autora z věrohodných zdrojů