EUROINDIAN HOBBY

Obecně

K euroindiánům jsem se dostal před více jak čtyřmi lety, do té doby jsem jezdil skoro každý víkend

na vandr (před tím ještě jsem byl oddílový rádce ve skautském oddílu a ještě před tím jsem byl

v klubu Foglarova typu :-)), i když o indiány a jejich kulturu jsem se zajímal odmalička. Ale

jak do ní člověk proniká hlouběji, zjišťuje, že mu již nepostačují teoretické znalosti, ale že může

jít dál a vše si vyzkoušet v praxi. (Kdo by si nechtěl vyzkoušet projížďku indiánským táborem na koni,

v indiánském obleku, s kopím a dlouhými, vlajícími rozpuštěnými vlasy s orlímy pery, nebo vyzkoušet

indiánskou saunu ?)

A najednou jsem viděl, že se dá spojit láska k přírodě a k táboření a k indiánům v jeden krásný celek a tím

je euroindian hobby. V létě r. 1998 byl založen brněnský euroindiánský kmen TIPI WANŽI, jehož jsem byl

jedním ze zakládajících členů. Kmen sice nefunguje dlouho, ale vyvíjí se příznivě a jeho členové

se sále více zdokonalují v umění lesní moudrosti.

Našimi vzory jsou prérijní indiáni a jejich životní styl v předrezervačním období (asi 1750-1880). Snažíme

se tábořit a žít jako oni, mít stejné znalosti o přírodě a stejné dovednosti. Snažíme se přiblížit i k nejstarším

obřadům, hrát stejné hry, stejně zpívat i tancovat, na táborech se stejně oblékat, mít stejně vybavená

týpí jako měli indiáni a snad si i vypěstovat stejné vnímání a estetické cítění.

Já si osobně myslím, že téboření v přírodě v indiánském stylu (v týpích) je vrcholným stupněm

krásy splynutí člověka s okolní přírodou. Louka obklopená lesy s bílými kužely týpí je opravdu velmi silný

estetický zážitek. Týpí v přírodě neruší svou přítomností, je prostorné, praktické, dá se vevniř

rozdělat oheň, ale hlavně, když se týpí složí, prakticky za čtrnáct dní po něm nezůstanou v přírodě

žádné stopy.

Myšlenka woodcraftu (lesní moudrosti)

Myšlenka woodcraftu je aktuální zejména v dnešní době, kdy nás stále silněji zasahuje civilazace

se všemi jejími negativními dopady, zbavuje nás citů, estetického vnímání, kolektivního cítění a

idealismu v jakékoliv formě a dělá z nás poslušné a nepřemýšlející spotřebitele a hromadiče

spotřebních věcí. Ale stále se i dnes najdou lidé, kteří dají přednost romantice pře technikou

a věnují se woodcraftu místo hraní počítačových her a sprejování po zdech, kteří radši

prožijí vlastní dobrodružství, než to televizní.

A tak se u nás ve kmeni učíme vyrábět indiánské oblečení (legíny, mokasíny, haleny,

kabátky, šaty), pouzdra na nože, luky, šípy a dýmkové vaky.

Dále si kompletně vybavujeme týpí (tašky, pytlíky, sedačky z vrbových prutů, parfleche, boxy,

cylindry), učíme se jak správně týpí postavit, jak rozdělat oheň třením dřev nebo ocílkou, jak správně

střílet z luku, činit kůže a kožešiny, jak správně bubnovat, zpívat a tančit, jak správně

tábořit v týpí v každém ročním období, jak hrát lakros nebo shinny a mnoho dalších věcí.

 

Etnografie a design

Ve všem co děláme se snažíme držet se etnografických pramenů, dobových fotografií, fotek originálů

a odborných knih. Všechny výrobky by se měly držet předlohy a měly by se používat jen takové materiály,

které skutečně používali indiání za starých časů bizoního větru na pláních. Tedy mozkem vydělané jelenice,

šít a vyšívat šlachou, používat dobové barvy korálků, dodržovat jednotlivé odlišnosti kmenů a vůbec, držet

se materiálů, které používali i indiáni a které byly přírodní. Já se například zajímám o kmen Severních Šajenů

(Tsitsistas) (i když poslední dobou mě stále více přitahují Vrány (Absaroka) :-) ) a to od kmenového

uspořádání, válečnických spolků, obřadů až po střih chlopní u týpí.

 

Buckskinning

Buckskinning vlastně znamená zpracovávání kůží z vysoké zvěře a je to další můj hluboký zájem, který k woodcraftu

neodmyslitelně patří. Již několik let vydělávám kůže (jelenice) pomocí zvířecího mozku, přesně podle postupů

indiánů. Všechny kůže a kožešiny, které používám na svoje výrobky si zpracovávám a činím doma sám. Použití

chemicky vydělané jelenice je nejen nestylové, ale odporuje vlastní myšlence woodcraftu (na svých táborech

se snažíme mít co nejvíce věcí z co nejpřírodnějších materiálů a tím jelenice vydělávaná pomocí chemikálií a ve

fabrice rozhodně není). Zvládnout vydělávání jeleních kůží mozkem je velice náročná věc a vyžaduje

dlouholeté zkušenosti. Přestože se tím zabývám již několik let a kůží jsem již vyčinil několik desítek, stále se

v tomto zdokonaluji a společně s kamarády z kmene (kteří činí rovněž kůže mozkem) stále konzultujeme

nové poznatky. Myslím, že se nám již podařilo dosáhnout kvality pravé, indiány činěné mozkové jelenice.

 

Euroindiánský kmen

Samostatnou kapitolou hobby je indiánský kmen. Je to sdružení lidí, kteří se aktivně zajímají o indiánskou kulturu.

Tím, že jsem napsal aktivně mám na mysli, že se o indiány nezajímají pouze na teoretické rovině, ale především

na praktické. Toto sdružení by mělo mít svá pravidla a organizační strukturu (náčelník, rada, členové, válečné spolky, atd.).

V našem kmeni TIPI WANŽI máme zatím náčelníka a členy a do budoucna vážně uvažujeme o založení válečného

spolku, jehož úkolem by bylo dohlížet na výkon rozhodnutí a dodržování pravidel. Dalšími úkoly spolku by bylo

dohlížet na dodržování táborového řádu apod. V kmeni také máme zavedena pravidla (jako např.

instituce čekaltele na vstup do kmene, podmínky pro vstup do kmene a podmínky pro nošení insignií

jako orlí pera ve vlasech, válečná kopí, čapky, čelenky nebo válečné haleny s pásy a skalpy) Tyto insignie může

nosit každý pouze podle svých zásluh o kmen, svých dovedností, znalostí a schopností. Např. člověk,

který neumí ani rozdělat oheň nebo postavit týpí nemá nejmenší nárok si udělat čelenku nebo válečnou košili.

Stejně jako indiáni ve starých dobách, vycházíme i my z principu hodnocení za osobní kvality a statečnost.

Samozřejmě, že se v dnešní době nemůžou udělovat orlí pera za zabití nebo skalpování nepřítele, ale

například se hodnotí počty natábořených dní, schopnost rozdělat rychle oheň třením dřev na sněhu,

postavit třeba sám týpí za určitý čas, zvládnutí výroby šlachových luků, vyčinění určiteho počtu mozkových

jelenic nebo třeba sehnání tábořiště pro kmen či tělocvičny na bubnování.

Někdo třeba hodnotí i podle Setonova systému orlích per.

Co se týče naší činnosti, scházíme se jednou týdně na kmenovce, kde si povídáme, vyměňujeme

si rady, tipy a zkušenosti, konzultujeme nové výrobky a design a hlavně plánujeme další akce.

Podruhé v týdnu se scházíme na indiánské bubnování a zpívání, kde se učíme písničky podle

nahrávek z kazet a cédéček, pouští se videa s indiánskými tanci a zpěvem. Kdo chce, může si zkusit

i zatančit. Těžištěm naší činnosti jsou ale táboření a POW WOW, kde opravdu můžeme žít přesně

jako indiáni v minulém století a svoje znalosti využívat v praxi. Tábořit jezdíme jak sami, tak i na

společné akce všech indiánů z Čech a Moravy. Tábořit jezdíme v každém ročním období, i v

zimě (mrkněte se na fotky z táborů). Na tábořeních a POW WOW se stále něco děje,

probíhají soutěže (např. v lukostřelbě, v hodu kopím), hraje se lakros a shiny, probíhají lovecké

výpravy, hostiny, dělá se dřevo, vaří jídlo.....

Na všech akcích je bezpodmínečně vyžadován dobový stylový oděv, civilní osoby nemají na akci

přístup (s výjimkami "Dní otevřených dveří").

Kromě toho všeho taky jezdíme na vandry po všech koutech země České a pořádáme spoustu

dalších akcí.

 

Zpívání a tancování

Každý týden trénujeme indiánské písničky (v Domově dětí a mládeže). Bubnujeme kolem jednoho

velkého bubnu přesně podle vzoru indiánských kapel, které hrávají na nesčetných POW WOW,

konaných v USA. Písničky se učíme podle kazet a CD, k většině máme i texty s překlady

(většinou v lakotštině). Současně se zpěvem se učíme i tanec a k tomu patřící výobu tanečních věcí

jako např. taneční závěsy, hůlky, perutě z orlích křídel a pod.

 

Indiánské tradice a obřady

Při provádění indiánských obřadů jako např. obřad potní chýše, obřad dýmky, očištění nebo pláč o vizi

vycházíme z absolutní úcty a respektu k indiánské kultuře a jejich tradicím a snažeíme se obřady vykonávat

tak jak byly opravdu vykonávány se vším, co k tomu patří. Mezi nejposvátnější indiánské předměty

patřila i catlinitová dýmka (catlinit je červenohnědý mastek a vyskytuje se pouze v Pipestone v Minnesotě v USA).

Naše dýmky (ať osobní nebo kmenová) jsou uloženy vždy na čestném místě a obřad dýmky požívá zvláštní vážnosti.

Na našich táborech děláme i obřady očištění těla i ducha v potní chýši a věřte nebo ne, je to super.