EUROINDIAN HOBBY

Obecně
K euroindiánům jsem se dostal před více jak čtyřmi lety, do té doby jsem jezdil skoro každý víkend
na vandr (před tím ještě jsem byl oddílový rádce ve skautském oddílu a ještě před tím jsem byl
v klubu Foglarova typu :-)), i když o indiány a jejich kulturu jsem se zajímal odmalička. Ale
jak do ní člověk proniká hlouběji, zjišťuje, že mu již nepostačují teoretické znalosti, ale že může
jít dál a vše si vyzkoušet v praxi. (Kdo by si nechtěl vyzkoušet projížďku indiánským táborem na koni,
v indiánském obleku, s kopím a dlouhými, vlajícími rozpuštěnými vlasy s orlímy pery, nebo vyzkoušet
indiánskou saunu ?)
A najednou jsem viděl, že se dá spojit láska k přírodě a k táboření a k indiánům v jeden krásný celek a tím
je euroindian hobby. V létě r. 1998 byl založen brněnský euroindiánský kmen TIPI WANŽI, jehož jsem byl
jedním ze zakládajících členů. Kmen sice nefunguje dlouho, ale vyvíjí se příznivě a jeho členové
se sále více zdokonalují v umění lesní moudrosti.
Našimi vzory jsou prérijní indiáni a jejich životní styl v předrezervačním období (asi 1750-1880). Snažíme
se tábořit a žít jako oni, mít stejné znalosti o přírodě a stejné dovednosti. Snažíme se přiblížit i k nejstarším
obřadům, hrát stejné hry, stejně zpívat i tancovat, na táborech se stejně oblékat, mít stejně vybavená
týpí jako měli indiáni a snad si i vypěstovat stejné vnímání a estetické cítění.
Já si osobně myslím, že téboření v přírodě v indiánském stylu (v týpích) je vrcholným stupněm
krásy splynutí člověka s okolní přírodou. Louka obklopená lesy s bílými kužely týpí je opravdu velmi silný
estetický zážitek. Týpí v přírodě neruší svou přítomností, je prostorné, praktické, dá se vevniř
rozdělat oheň, ale hlavně, když se týpí složí, prakticky za čtrnáct dní po něm nezůstanou v přírodě
žádné stopy.
Myšlenka woodcraftu (lesní moudrosti)
Myšlenka woodcraftu je aktuální zejména v dnešní době, kdy nás stále silněji zasahuje civilazace
se všemi jejími negativními dopady, zbavuje nás citů, estetického vnímání, kolektivního cítění a
idealismu v jakékoliv formě a dělá z nás poslušné a nepřemýšlející spotřebitele a hromadiče
spotřebních věcí. Ale stále se i dnes najdou lidé, kteří dají přednost romantice pře technikou
a věnují se woodcraftu místo hraní počítačových her a sprejování po zdech, kteří radši
prožijí vlastní dobrodružství, než to televizní.
A tak se u nás ve kmeni učíme vyrábět indiánské oblečení (legíny, mokasíny, haleny,
kabátky, šaty), pouzdra na nože, luky, šípy a dýmkové vaky.
Dále si kompletně vybavujeme týpí (tašky, pytlíky, sedačky z vrbových prutů, parfleche, boxy,
cylindry), učíme se jak správně týpí postavit, jak rozdělat oheň třením dřev nebo ocílkou, jak správně
střílet z luku, činit kůže a kožešiny, jak správně bubnovat, zpívat a tančit, jak správně
tábořit v týpí v každém ročním období, jak hrát lakros nebo shinny a mnoho dalších věcí.
 
Etnografie a design
Ve všem co děláme se snažíme držet se etnografických pramenů, dobových fotografií, fotek originálů
a odborných knih. Všechny výrobky by se měly držet předlohy a měly by se používat jen takové materiály,
které skutečně používali indiání za starých časů bizoního větru na pláních. Tedy mozkem vydělané jelenice,
šít a vyšívat šlachou, používat dobové barvy korálků, dodržovat jednotlivé odlišnosti kmenů a vůbec, držet
se materiálů, které používali i indiáni a které byly přírodní. Já se například zajímám o kmen Severních Šajenů
(Tsitsistas) (i když poslední dobou mě stále více přitahují Vrány (Absaroka) :-) ) a to od kmenového
uspořádání, válečnických spolků, obřadů až po střih chlopní u týpí.
 
Buckskinning
Buckskinning vlastně znamená zpracovávání kůží z vysoké zvěře a je to další můj hluboký zájem, který k woodcraftu
neodmyslitelně patří. Již několik let vydělávám kůže (jelenice) pomocí zvířecího mozku, přesně podle postupů
indiánů. Všechny kůže a kožešiny, které používám na svoje výrobky si zpracovávám a činím doma sám. Použití
chemicky vydělané jelenice je nejen nestylové, ale odporuje vlastní myšlence woodcraftu (na svých táborech
se snažíme mít co nejvíce věcí z co nejpřírodnějších materiálů a tím jelenice vydělávaná pomocí chemikálií a ve
fabrice rozhodně není). Zvládnout vydělávání jeleních kůží mozkem je velice náročná věc a vyžaduje
dlouholeté zkušenosti. Přestože se tím zabývám již několik let a kůží jsem již vyčinil několik desítek, stále se
v tomto zdokonaluji a společně s kamarády z kmene (kteří činí rovněž kůže mozkem) stále konzultujeme
nové poznatky. Myslím, že se nám již podařilo dosáhnout kvality pravé, indiány činěné mozkové jelenice.
 
Euroindiánský kmen
Samostatnou kapitolou hobby je indiánský kmen. Je to sdružení lidí, kteří se aktivně zajímají o indiánskou kulturu.
Tím, že jsem napsal aktivně mám na mysli, že se o indiány nezajímají pouze na teoretické rovině, ale především
na praktické. Toto sdružení by mělo mít svá pravidla a organizační strukturu (náčelník, rada, členové, válečné spolky, atd.).
V našem kmeni TIPI WANŽI máme zatím náčelníka a členy a do budoucna vážně uvažujeme o založení válečného
spolku, jehož úkolem by bylo dohlížet na výkon rozhodnutí a dodržování pravidel. Dalšími úkoly spolku by bylo
dohlížet na dodržování táborového řádu apod. V kmeni také máme zavedena pravidla (jako např.
instituce čekaltele na vstup do kmene, podmínky pro vstup do kmene a podmínky pro nošení insignií
jako orlí pera ve vlasech, válečná kopí, čapky, čelenky nebo válečné haleny s pásy a skalpy) Tyto insignie může
nosit každý pouze podle svých zásluh o kmen, svých dovedností, znalostí a schopností. Např. člověk,
který neumí ani rozdělat oheň nebo postavit týpí nemá nejmenší nárok si udělat čelenku nebo válečnou košili.
Stejně jako indiáni ve starých dobách, vycházíme i my z principu hodnocení za osobní kvality a statečnost.
Samozřejmě, že se v dnešní době nemůžou udělovat orlí pera za zabití nebo skalpování nepřítele, ale
například se hodnotí počty natábořených dní, schopnost rozdělat rychle oheň třením dřev na sněhu,
postavit třeba sám týpí za určitý čas, zvládnutí výroby šlachových luků, vyčinění určiteho počtu mozkových
jelenic nebo třeba sehnání tábořiště pro kmen či tělocvičny na bubnování.
Někdo třeba hodnotí i podle Setonova systému orlích per.
Co se týče naší činnosti, scházíme se jednou týdně na kmenovce, kde si povídáme, vyměňujeme
si rady, tipy a zkušenosti, konzultujeme nové výrobky a design a hlavně plánujeme další akce.
Podruhé v týdnu se scházíme na indiánské bubnování a zpívání, kde se učíme písničky podle
nahrávek z kazet a cédéček, pouští se videa s indiánskými tanci a zpěvem. Kdo chce, může si zkusit
i zatančit. Těžištěm naší činnosti jsou ale táboření a POW WOW, kde opravdu můžeme žít přesně
jako indiáni v minulém století a svoje znalosti využívat v praxi. Tábořit jezdíme jak sami, tak i na
společné akce všech indiánů z Čech a Moravy. Tábořit jezdíme v každém ročním období, i v
zimě (mrkněte se na fotky z táborů). Na tábořeních a POW WOW se stále něco děje,
probíhají soutěže (např. v lukostřelbě, v hodu kopím), hraje se lakros a shiny, probíhají lovecké
výpravy, hostiny, dělá se dřevo, vaří jídlo.....
Na všech akcích je bezpodmínečně vyžadován dobový stylový oděv, civilní osoby nemají na akci
přístup (s výjimkami "Dní otevřených dveří").
Kromě toho všeho taky jezdíme na vandry po všech koutech země České a pořádáme spoustu
dalších akcí.
 
Zpívání a tancování
Každý týden trénujeme indiánské písničky (v Domově dětí a mládeže). Bubnujeme kolem jednoho
velkého bubnu přesně podle vzoru indiánských kapel, které hrávají na nesčetných POW WOW,
konaných v USA. Písničky se učíme podle kazet a CD, k většině máme i texty s překlady
(většinou v lakotštině). Současně se zpěvem se učíme i tanec a k tomu patřící výobu tanečních věcí
jako např. taneční závěsy, hůlky, perutě z orlích křídel a pod.
 
Indiánské tradice a obřady
Při provádění indiánských obřadů jako např. obřad potní chýše, obřad dýmky, očištění nebo pláč o vizi
vycházíme z absolutní úcty a respektu k indiánské kultuře a jejich tradicím a snažeíme se obřady vykonávat
tak jak byly opravdu vykonávány se vším, co k tomu patří. Mezi nejposvátnější indiánské předměty
patřila i catlinitová dýmka (catlinit je červenohnědý mastek a vyskytuje se pouze v Pipestone v Minnesotě v USA).
Naše dýmky (ať osobní nebo kmenová) jsou uloženy vždy na čestném místě a obřad dýmky požívá zvláštní vážnosti.
Na našich táborech děláme i obřady očištění těla i ducha v potní chýši a věřte nebo ne, je to super.
* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *