Kašpar

Věc: Jak nahý v trní Kašpar hrál

a svého koně přivázal

když z dlaní měkkou vodu pil

byť kámen v srdci se mu skryl

Bylť Kašpar setník hrdina

a celá jeho družina

je smečkou vzteklou

divých lvů

na tepnách krásných poníků

Sám kardinál ho zajmout dal

a z moci své by hlavu sťal

však Kašpar blázen si jen hrál

a z oči v oči se mu smál

Možná ho víly mámily

a nebo tělo Kamily

když noc co noc

ji v stan svůj bral

a její tělo miloval

Nedosti lásky pro kata

když vůni stehen

v noci snímá

a blůzku něžně rozepíná

Je láska jeho nemilá

a Smrt má jméno Kamila

Smrtka ta dáma zubatá

ve zvláštní úctě pláňata

chová jak děti myšlenek

nečeká nikdy nikde vděk

a jazýček má na zámek

jimž misky vah by vychýlila

jen kdyby žila

Kdyby žila

Kašpar se smál

když slibovala

přiškrtit na svých ňadrech hada

a nožem ztrestat jeho pýchu

když v jejím klíně

touhu hříchu

zasel jak oráč zkušený

a nevěřil

že v moci vzdychů

jest pozvednouti k srdci dýku

v rozkoši skončit zhroucený

Kašpar je blázen

snílek vrah

a vodu z dlaní

vílám krad

Pán Bůh ho možná nemá rád

A jenom dívka za rakví

má slzy smutku

chvění v klíně

a vzpomíná jak velmi líně

jako hráč ke své mandolíně

si Kašpar něžně lehal k ní

Unikl z rukou biskupa

Krále i jeho pochopa

však z rukou lásky

cesta není

než k svobodě

či umrtvení

On místo lásky na kolenou

chtěl ženu celou

ženu celou

a v srdce vsadil šrámy

rány

do duše krásné kurtizány

Zapomněl její hrdost vztek

a vsadil jen na polibek.

Poezie