Němý pták promluvil,

tvářil se všelijak.

 

Perutě, kde jste?

Ostny vám tupí zrak?

V nádherné kajutě

umírá němý pták.

Zasáhli srdce,

blbost a stesk.

Bláhové ruce,

bez tlesku tlesk.

Zvuky jak z jara

odchází s podzimem,

z oblaku pára

mazlí se s Rodinem.

Francesca zamává,

z oblaku setře prach,

ptáka už zvedají,

nesou ho na marách.

“Kde jsi se vzala tu?”,

v posledním dechu,

chtěl říct ten němý pták,

v záchvatu vzteku!

“Pročpak mě nosejí?

vždyť ještě žiji!

V očích se rosejí

háďátka zmijí.”

Že nikdy nemluvil,

v té chvíli popad dech.

Rodina zastudil

pramínek na zádech.

“Já nejsem mrtví pták,

jsem jenom němý!”,

pozvedl plachý zrak,

pad tváří k zemi.

 

Úvodní stránka

Poezie

 

 

 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *