Němý pták promluvil,
tvářil se všelijak.
Perutě, kde jste?
Ostny vám tupí zrak?
V nádherné kajutě
umírá němý pták.
Zasáhli srdce,
blbost a stesk.
Bláhové ruce,
bez tlesku tlesk.
Zvuky jak z jara
odchází s podzimem,
z oblaku pára
mazlí se s Rodinem.
Francesca zamává,
z oblaku setře prach,
ptáka už zvedají,
nesou ho na marách.
“Kde jsi se vzala tu?”,
v posledním dechu,
chtěl říct ten němý pták,
v záchvatu vzteku!
“Pročpak mě nosejí?
vždyť ještě žiji!
V očích se rosejí
háďátka zmijí.”
Že nikdy nemluvil,
v té chvíli popad dech.
Rodina zastudil
pramínek na zádech.
“Já nejsem mrtví pták,
jsem jenom němý!”,
pozvedl plachý zrak,
pad tváří k zemi.