Z dopisů klientů
Hlubinná abreaktivní psychoterapie (HAP)
· odhaluje příčinu vzniku a vývoje psychických i psychosomatických potíží
· je schopna vliv prožitých traumat v terapii odstranit
Hlubinná abreaktivní psychoterapie vychází z poznatků, že příčinou současných potíží člověka jsou většinou traumatické události, které prožil v minulosti. Terapie proto používá regresní asociační techniky, umožňující klientovi vybavit si nejen události nejranějšího dětství, ale projít i událostí vlastního narození a pak jít ještě dále do minulosti.
Teorie i praxe této psychoterapeutické techniky shodně dokazují, že bez takového návratu do své nejvzdálenější historie není odstranění řady současných potíží vůbec možné.
Praxe ukázala, že systematické odstraňování vlivu minulých traumat způsobuje:
· růst imunitních schopností organismu a zvýšení jeho vitality
· radostný, optimistický pohled na svět, který dává "ozdravěná" psychika
Touto metodou můžete na sobě pracovat
s
paní Ludmilou Kaletovou,
Třinec - Nebory č. 68,
(tel.- zázn.: 0659/346 173; 19,00 - 21,00 hod.)
absolventkou kurzu HAP u autora této metody ing. Andreje Dragomireckého
Z dopisů klientů
J. K., 35 let, 12. 6. 2000
Vážení přátelé,
Byl jsem požádán, abych popsal své pocity z regresní terapie, provedené metodou hlubinné abreaktivní psychoterapie.
Než přistoupím k líčení vlastního zážitku chtěl bych uvést některé své potíže, které mne provázejí prakticky od dětství.
Tady se konkrétně jedná o poměrně dost časté migrenózní stavy, tlaky v oblasti hlavy, pískání v uších a celkový pocit diskomfortu, zejména ráno po probuzení a v období změny energetického pole Země před změnou počasí. V takovém období jsem míval až dvakrát týdně bolesti hlavy, někdy jasně definované a stupňující se až do pocitu nutkání na zvracení. Jindy se projevovaly jako neustálá mírná bodavá bolest v oblasti spánků za očním důlkem, častěji po pravé straně hlavy.
Kdo je zná, ví, že život s těmito problémy není úplně pohodový, zejména tehdy, když léty se tento stav spíše zhoršuje a naděje na zlepšení je v nedohlednu.
Ovšemže za doktory medicíny jsem s těmito problémy nikdy nebyl - není divu, když jejich někdy přímo "úžasné" výsledky v léčbě jsem měl možnost poznat v životě mnohdy na vlastní kůži. To je ale jiná kapitola, a bylo by to snad na slušnou knížku.
Zajímavé je, že zatímco dlouhá léta jsem žil tak nějak srovnán s tím, že se to již nezlepší a vždy jsem počítal z občasným bolením hlavy, které přicházelo v nepravidelných intervalech někdy častěji, někdy méně často.V poslední době se mé potíže zdály stupňovat co do intenzity a frekvence migrén. Navíc se k nim přidružily stupňující se bolesti krční páteře zejména v oblasti, kde se hlava spojuje s krkem. Tyto bolesti jsem přičítal práci u počítače, i když u něho trávím pouze několik málo hodin denně.
Vzhledem k vyprávění mé terapeutky (která je šťastnou shodou okolností také mou manželkou), absolventky kursu HAP, o výsledcích této metody na různých lidech, jsem byl docela napnut, jaký příběh se vynoří ve mně. Se smíšenými pocity (netuše, co se bude dít) jsem ulehal na lůžko a pomalu se ponořil do hladiny alfa.
Byl jsem nasměrován na pocity tlaku a bolesti v hlavě, a po chvíli tápání a neschopnosti vzpomenout si, jsem byl vržen dovnitř.
Ocitl jsem se v těsném vejci - ne, není to vejce, je to děloha před porodem. Její stěny jsem mohl doslova fyzicky nahmatat kolem sebe. Napnuté k prasknutí mne obklopují kolem dokola jako vězení. Vím, že musím ven, ale nevím jak. Je málo prostoru a cesta je úzká, nejde projít. Jasný hlas mne vede, je třeba pokračovat. Cítím tlak, paže sevřené kolem těla ramena přiražena k tělu. Hlava se tlačí, zkouší se dostat dál. Nejde to, nejde... nejde! Ale já musím, je čas! Najednou se moje hlava ocitá v ohromném sevření. Krk zalomen směrem dozadu bolí, pálí, do pravého spánku se mi zarývá něco tvrdého, asi nějaká kost. Tak proto ty migrény!
Trvá to dlouho. Teď už nemůžu ani dopředu, ani dozadu. Musím se dostat ven. Dusím se, pomoc! Dusím se! Dýchám rychle, ale na prsou jako by mi ležel ohromný kámen. Pořád se tlačím ven, jenom ven! Nejde to. Nejde to!!! Cítím se, jako uzavřený v balónu, kde mi dochází vzduch. Všechny mé smysly a pozornost je plně upřena na přítomnost. Teď se musím urychleně dostat VEN!
Ano! Teď! Konečně! Hlava se dostává ven a já se můžu NADECHNOUT! Mým tělem procházejí nepopsatelné pocity štěstí a radosti. Vidím, že vzduch je jako stříbrná hedvábná tekutina, která nádechem plní mé plíce a v něm obsažená energie mne naplňuje životodárnou rozkoší.
Zvládl jsem to! Jsem tady! Dokázal jsem to!!! Naplňují mne pocity štěstí a pýchy nad dobře vykonanou prací. Je to úžasné, že můžu dýchat! Ten pocit je takový, že doslova řvu štěstím. Ano, je to ten nejkrásnější zážitek, dostat se na tento svět!
Jsem posunut dále v čase, a vynořují se další skutečnosti. Moje vědomí je nanejvýš jasné a čisté. Mám dojem, že tak jak v prvních týdnech po narození, jsem nevnímal již nikdy později - snad až na jeden nebo dva zážitky rozšířeného vědomí před několika lety. Jasně vnímám své okolí ani ne fyzickým, ale jakýmsi vnitřním zrakem. K zrakovému vjemu se ale vždy přidává vjem komplexní - je to vědomí o vlastnostech věcí, a navíc o jejich tvarech a kráse. Je to docela zajímavé hovět si v postýlce jako dvouměsíční mimino a mít ve vědomí tolik věcí najednou!
Vzpomínám si, že toto vědomí jsem měl asi do 8-10 let, ale ono postupně sláblo až na dnešní běžnou mentální úroveň.
Je to úžasné, že malé dítě má daleko větší schopnost vnímání, než se obecně soudí a tento vjem je dokonalejší, než vjem dospělého člověka.
Procházeli jsme tento proces mnohokrát. Pořád zas a zas dokola jsme se vraceli do doby před narozením a prožíval jsem ono obtížné, ale velice krásné období počátku tohoto mého vtělení. Celkem dvacet tři krát jsem se musel vrátit, než jsem poznal, že ona bolest, kterou jsem musel zažít, patřila tam, do bodu časoprostoru, který jsem, díky Bohu, již úspěšně překročil.
A jaký je výsledný efekt? Tento velice emotivní zážitek má pro mne i zdravotní efekt.
Vy, lidé, kdo z vás mívá častější a intenzivní bolesti hlavy? Co by kdo z vás obětoval, aby se těchto bolestí jednou pro vždy zbavil?
Druhý den ráno jsem se probudil, a cestou do koupelny jsem měl nějaký zvláštní pocit na očích. Pohledem do zrcadla jsem se definitivně probudil a zhrozil - oči jsem měl oteklé jako mimino po porodu. (Toto trefné přirovnání použila manželka.) Naštěstí tento vedlejší efekt terapie brzy zmizel. Daleko lepší je to, že nepříjemné pocity po probuzení - zmizely. Bolest hlavy se neobjevila celý týden, ani druhý, třetí,... a doufám, že se již neobjeví. Budím se s neobyčejnou lehkostí a s jasnou hlavou, na rozdíl od dob, kdy tomu tak ani zdaleka nebylo.
Několik poznámek k této terapii:
Všiml jsem si jeden závažný jev. Pokud má člověk nějaký problém, tento má snahu se odreagovat, dostat na povrch vědomí, a vyléčit se. Jestli je dotyčný dostatečně vnímavý vůči těmto impulsům, problém se odreaguje a zmizí. Pokud však nedojde k uvědomění si problému, tento se zatlačí do podvědomí, a pak může za nějakou dobu vypuknout v daleko silnější formě - zas z důvodu uvědomění a odreagování. Jeho projevy mohou být potom daleko silnější, protože k uvědomění je potřeba větší síly.
V mém případě jsem taky na bolest hlavy někdy používal prášky, zejména tehdy, když byla velmi silná, anebo jsem potřeboval z nějakého důvodu mít jasnou hlavu. Odreagování a uvědomění problému tím bylo zablokováno, až do doby, kdy jsem začal hledat odpovědi na můj problém.
Při vlastním provádění hlubinné terapie se nenásilným způsobem vniká do hlubších vrstev osobnosti a to za plného vědomí. Člověk může kdykoliv vstát a přerušit proces. Bouřlivé reakce zažívané v procesu nejsou patologické, jsou to jenom příznaky. Nechci se tady zabývat spekulací, jakým způsobem a jak je to možné, že to funguje, jisté ale je, že to funguje. Metoda je velice jednoduchá, akceptovatelná a použitelná kýmkoli, bez vedlejších účinků a je relativně dostupná pro každého.
Myslím, že tato metoda je něčím, co je radno vzít vážně a zkoumat podrobněji. Pomocí ní by bylo možné zlepšit kvalitu života mnohých lidí.
Každý by měl mít tu možnost prožít svůj vlastní porod podruhé, již jako dospělý člověk. Proč? Protože narození jedince je pravděpodobně nejsilnější zážitek v životě člověka a smůla je, že zpravidla nikdo si nepamatuje, jak vypadala ta směs extáze a utrpení zvaná porod, která zásadním způsobem ovlivnila jeho další život.