Emoční inteligence

je souhrn emočních dovedností, které nám pomáhají dosáhnout toho, co chceme, cítit se spokojeně a být v souladu s lidmi kolem nás i sami se sebou.

Vědecké výzkumy svědčí pro to, že tyto schopnosti jsou nadřazeny jakémukoliv jinému talentu, nadání, schopnosti a že svým způsobem určují, zda na nás “sedá štěstí” či “lepí smůla”. Opakovaně bylo prokázáno, že nejlepších výsledků dokazují lidé s nejlepší schopností motivovat sami sebe, s důvěrou ve vlastní síly, optimismem a nadějí. Tyto vlastnosti rozhodují o tom, jestli bude naše vrozená inteligence zužitkována či vyplýtvána.

O tom, zda ve svém životě budeme převážně spokojení nebo nešťastní, klasická inteligence rozhoduje velmi málo, stejně jako stupeň vzdělání. Daleko důležitější je naše naučená strategie, jak s neúspěchem nebo spokojeností zacházíme.

Neovládané emoce snižují naši schopnost myslet. V hněvu nebo úzkosti přestáváme myslet. Určitě si každý z nás vzpomene na situaci například ve škole, kdy trémou, strachem nebo úzkostí zapomněl i to, že něco umí. Proto je tak důležité získat alespoň základní emoční gramotnost. Pomůže nám to v našem životě a můžeme to pak jako dar předat i našim dětem.

Věda prokázala, že pomáhat lidem vyrovnat se s vlastními negativními city – se zlobou , úzkostí, depresí, pesimismem a osamělostí – je účinnou prevencí nemocí. Vědecké výzkumy prokázaly, že kvalita naší emoční inteligence spolurozhoduje nejen o subjektivním prožívání života, ale i o úspěchu a neúspěchu, zdraví a nemoci, kvalitě partnerských i jiných vztahů.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i další články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

Proč je důležitá emoční inteligence ?

Na prahu nového tisíciletí se mluví o “nových” gramotnostech, které budou určovat, jak my a naše děti budeme úspěšní a spokojení v našich životech.

Věda v posledních letech zdokumentovala obrovský vliv emocí a jejich zvládání pro náš život. V následujících několika odstavcích si dovoluji ocitovat z knihy Daniela Golemana Emoční inteligence některé výsledky výzkumů:

Neovládané emoce podkopávají intelekt. Schopnost vrátit své city na místo, kam patří, je nadřazenou kvalitou, která umocňuje všechny ostatní typy inteligence.

Při zhruba stejné inteligenci rozhodují o úspěchu ve škole i v životě emoční kvality.

Pokud manžel pravidelně vyjadřuje svoje opovržení, je jeho manželka náchylnější k celé řadě zdravotních poruch.

Vztek snižuje schopnost srdce pumpovat krev.

Povahový sklon k hněvu předpovídá smrt v mladém věku v důsledku onemocnění srdce přesněji než přítomnost ostatních rizikových faktorů, jako je kouření, vysoký krevní tlak nebo vysoký cholesterol.

Stav psychiky u lidí po 1. infarktu předpovídá pravděpodobnost jejich přežití přesněji než jakýkoliv jiný zdravotní rizikový faktor, včetně míry poškození srdečního svalu. Optimističtí pacienti, kteří se podrobili operaci, se uzdravovali ve srovnání s pesimistickými pacienty mnohem rychleji a menším množstvím komplikací.

U lidí se selháním ledvin předpovídala deprese smrt přesněji než jakýkoliv jiný fyzický příznak.

Pomáhat lidem vyrovnat se s vlastními negativními city – se zlobou , úzkostí, depresí, pesimismem a osamělostí – je účinnou prevencí nemocí.

Pětileté děti, jejichž rodiče jim uměli poradit v citové oblasti, dosahovaly ve třetí třídě při stejném IQ lepších výsledků v matematice i ve čtení. Je vidět, že být dítětem citově vnímavých a kultivovaných rodičů se skutečně vyplatí. Svědčí o tom celá řada výhod, která se neomezuje pouze na kvalitu mezilidských vztahů.

Někteří obézní lidé nejsou schopni rozlišit mezi strachem, vztekem a hladem. Všechny tyto pocity považují za projev hladu a proto se při každém rozčilení přejídají.

Závislost na drogách se nejčastěji vytváří u citově stresovaných (mladých) lidí.

Existují emoční kvality, díky kterým jsou lidé schopni zvládnout i nejtěžší situace. Mohou být vrozené nebo se dají naučit.

Nejúčinnější preventivní programy proti drogám, předčasnému otěhotnění, agresivitě, antisociálnímu chování…. byly ty, které učily základům emoční gramotnosti děti i jejich rodiče.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

 

 

Emoční gramotnost

Jak jsem ukázal v posledním čísle, úroveň naší emoční inteligence ovlivňuje naše zdraví, naše výsledky ve škole i v životě, zejména pak naši spokojenost nebo nespokojenost a kvalitu našich vztahů a životem obecně. Ti, kdo se mohou opřít o plnohodnotné vztahy, jsou odolnější vůči stresu a dokonce se i dožívají vyššího věku.

Můžeme nějak pomoci našim dětem, aby získaly tyto užitečné dovednosti ? Ano. Děti se učí napodobováním, takže to, co umí jejich rodiče,zvládají jejich děti většinou bez problémů.

A co když to rodiče neumí ? Pak se to mohou naučit. Jejich děti se pak dozví i snad tu nejdůležitější informaci jejich života: Že se mohou doučit i to, co jejich rodiče v jejich věku neuměli.

Dnes se naučíme první lekci emoční inteligence. Není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Pro některé z nás to není vůbec jednoduchá záležitost. Ti, kdo to už umí “levou zadní”, si budou moci počkat na další lekce, postupně se naučíme se svými emocemi pracovat hlouběji.

Tou nejzákladnější emoční dovedností je uvědomovat si, jak se právě cítím:

  1. Jak se právě v tomto okamžiku cítíte ? 10 je nejlépe, 1 je nejhůř. Zkuste obodovat svůj současný stav.
  2. Jaké jméno má vás pocit ? Je to strach, hněv, smutek, žal, rozhořčení, odpor, zhnusení, radost, veselost, úzkost, nadšení, spokojenost, štěstí, naplnění, nepřátelství, jednota, naladění nebo něco jiného ?

Zkuste si udělat toto pro někoho jednoduché cvičení několikrát. Behaviorální terapie

používá zjišťování aktuálního pocitu mnohokrát v průběhu dne, aby odhalila souvislosti mezi stavem klienta a vnějšími i vnitřními okolnostmi.

Toto cvičení si můžeme udělat příště.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

Emoční deník

Minule jste se naučili nejzákladnější emoční dovednost – uvědomit si, jak se právě cítím. Mohlo by se zdát, že to nemá žádný význam. Ale opak je pravdou. Když dokážu rozlišit, kdy je mi dobře a kdy ne, které situace jsou mi příjemné a které ne, mohu si začít vybírat.

Zkuste si zavést malý poznámkový blok, který si můžete nosit s sebou. A každou třeba půlhodinu si napište, co jste právě dělali a jak se cítíte. Když to takhle budete dělat týden, naučíte se o svých emocích možná daleko víc, než za předchozích 20 let. Možná budete překvapeni, které činnosti Vám přinášejí nejvíc radosti a energie a které Vás o ně připravují.

V každém případě budete připraveni na další zdokonalování své emoční inteligence.

A ti z Vás, kteří mají nějakou bolest, tělesnou nemoc nebo jiný příznak, se mohou dozvědět ještě víc. Zapisujte si nejen emoční stav, ale také intenzitu bolesti nebo příznaku.

Možná si myslíte, že Váš problém nemá žádnou souvislost s psychikou. Ale věda již více než před 10 lety dokázala, že stav našeho prožívání přímo ovlivňuje naši imunitu, naše vnímání bolesti a naši schopnost sebeúzdravy.

Až si za týden tento deník pročtete, možná budete překvapeni, jak často jste si dokázali zvýšit intenzitu bolesti tím, že jste dělali něco, co jste vlastně nechtěli či snížit něčím radostným.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

Zodpovědnost za své pocity

Je-li člověk nespokojen se svým stavem, může jej změnit dvěma způsoby. Buď změní podmínky svého života nebo změní svůj postoj k těmto podmínkám. První není vždy možné, zato to druhé ano. R.W. Emerson

Věříme, že jsme proti svým pocitům a bolestem bezmocní. Když bolest přijde, nedá se s ní nic dělat, jediné co mi pomůže – je vzít si prášek a čekat až bolest poleví.

Na kurzech Sám sobě přítelem se můžete naučit, že tomu tak není. My sami rozhodujeme o tom, co se nám děje. Svými myšlenkami, pocity a činy vytváříme svou skutečnost. Když převezmeme zodpovědnost za své podvědomí, za to, co se nám “děje” a za to, jak se přitom cítíme, můžeme se pomalu, ale jistě stát tvůrci svého života.

Je třeba ale za to něco zaplatit. Musíme připustit, že dokážeme víc, než jsme předtím věřili, musíme být ochotní opustit staré myšlenkové vzory:

Věříme, že se nedokážeme vymanit z nějakého problému – a pak to nedokážeme.

Věříme, že nejsme dostatečně schopní – a pak nejsme.

Věříme, že cesta ke zlepšení musí být náročná – a ona pak je.

Věříme, že si to nezasloužíme – a stane se tak.

Výzkumy říkají, že vědomě používáme asi jen 5% našeho mozku. Zbytek jsou nevědomé procesy, které řídí většinu našeho života – často přesně opačným směrem, než bychom chtěli.

Ještě stále a znovu mě udivuje, jak si dokážeme házet klacky pod nohy. Jak jsme pevně rozhodnutí něco udělat a naše nevědomá část použije stejnou sílu k tomu, aby nám v

dosažení našeho cíle zabránila.

Více snahy v tomto případě obvykle nepomůže. Protože dokud nezměníme naši část, která se dosažení cíle bojí, víc úsilí plodí jen více protiúsilí.

Je mnoho cest, jak se spojit a promluvit si s naší částí, která se bojí vytouženého cíle. Jedna z nich se jmenuje kineziologie, jiná Terapie vděčností.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

Terapie vděčností

Při své práci znovu a znovu zjišťuji, že každý problém, každá nemoc i každý pocit mají smysl. Pokud tento smysl klient nepochopí, vrátí se mu znovu. To je důvod, proč je klasická medicína tak málo léčivá u chronických nemocí.

Pokud mám bolest, ta bolest mne chce upozornit na nějakou chybu. Stejně jako když se v autě rozsvítí červená kontrolka, že dochází benzín. Nikoho ani nenapadne léčit kontrolku, ale většina z nás spolkne pilulku, která nám neukáže, kde je příčina bolesti.

Na úzkost si vezmeme jinou pilulku, protože nás nikdo neučí, že i úzkost má smysl a když ten smysl pochopíme, úzkost zmizí.

Při své práci jsem zjistil, jak je prosté poděkování léčivé. Vždy můžeme najít důvod proč poděkovat, jen někdy musíme překonat svou hrdost a pocit, že si to ten druhý nezaslouží. Ale když nepoděkujeme, nikdy nezjistíme, že děkováním pomáháme především sobě.

Na kurzu Sám sobě přítelem zjistíte na vlastní kůži, jak moc poděkování může uzdravit nás i naše vztahy. Dokud to bude napsané jen zde, bude to jen teorie.

Základem tohoto přístupu je poznání, které se vine jako červená nit celý mi dějinami skrytých věd – totiž na co se soustředíme, to dostaneme. Moderní psychoterapeutické přístupy již začínají na tomto základu stavět. Je zajímavé sledovat, jak tisíce let staré nauky začíná potvrzovat z různých konců fyzika a psychologie. Fyzika subatomárních částic začíná používat taoistickou terminologii a paradoxní přístup se objevuje již v mnoha terapiích.

Pokud začneme děkovat za to, co máme, dostaneme toho víc. Pokud se naopak soustředíme na nedostatek, bude nám přidáno nedostatku.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

Na co se soustředím, to dostanu

I při výchově dítěte platí, že buď se soustředím na nedostatky nebo na talenty dítěte.

Když budu převážně poukazovat na nedostatky, vyroste z něho ustrašený, nesebevědomý člověk, s mnoha zábranami a základní představou o sobě: Nesvedu to.

Když naopak většinu času budu věnovat rozvíjení darů, které si dítě s sebou do života přineslo, vyroste sebejistý, úspěšný a podstatně tolerantnější dospělý. Protože když dítě naučím, že nemusí být ve všem dokonalé, i jako dospělý bude lépe vycházet s nedokonalými lidmi.

A upřímně řečeno: Zajímá někoho, že Einstein propadl z fyziky ? Že Lincoln několikrát neúspěšně kandidoval ? Že Horníček propadl z češtiny ? Že úspěšný umělec nebyl zrovna nejlepší v matematice ? Nebo že vědec nevynikal v tělocviku ?

Nikdo není nejlepší ve všem. A i kdyby takový člověk existoval, byl by jen jediný na celém světě. A co my všichni ostatní ?

Měl jsem klienty, který byl velmi dobrý ve škole, dostal nabídku na práci na dvou prestižních klinikách, ale protože po sobě chtěl ještě víc, nebyl se sebou spokojený a postupem času se mu “podařilo” neuspět, i když měl všechny předpoklady pro velmi dobrý profesní i osobní život.

A stejně tak je mnoho průměrných lidí, kteří se umí ocenit za to, že to je aspoň takové a díky tomu přináší sobě i lidem kolem sebe spoustu dobrého.

Schopnost být vděčný za to, co mám, a současně chtít dosáhnout více, je jednou z věcí, které nejlépe předpovídají úspěch v jakékoliv činnosti.

Naopak nedostatek motivace a neschopnost uvědomit si a ocenit kladné stránky své i svých blízkých je cesta k nespokojenému životu.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

Lze se naučit emoční dovednosti ?

Samozřejmě. Někteří z nás je už umí od svého dětství. Měli to štěstí, že je odkoukali od svých rodičů. Jiní se musí učit úplně od počátku a většina z nás to umí trochu.

Schopnost vycházet sám se sebou je součástí kurzu Sám sobě přítelem. Když dokážeme být sobě přítelem, snadněji pochopíme i druhé a rozpoznáme jejich vnitřní stavy – což je další důležitou součástí emoční inteligence.

Empatie – schopnost vcítění patří též do této oblasti.

Umět se motivovat – je třeba trénovat každý den. Kdykoliv se můžeme učit, jak se nadchnout pro dokončení toho, co stejně musíme udělat.
Mít naději a víru úzce souvisí s naším pohledem na svět. Těžko může důvěřovat někdo, kdo si myslí, že svět je nepřátelské místo, kde musíme bojovat o přežití. Naopak ten, kdo už zjistil, že je cosi, co nás ochraňuje, bude mít ke světu i k ostatním lidem daleko pozi
tivnější vztah. Naděje a důvěra se dá jen těžko naučit – dá se však získat. Když pochopím zákonitosti světa a lidské psychiky, zjistím, že dostávám přesně to, co potřebuji. A pak může důvěra a naděje sama od sebe.

Jak se však stát tím, kdo je pánem svých emocí ? Nebo je lepší zůstat jejich otrokem ? Ani jedno ani druhé. Můžeme být svým pocitům přítelem. A pak víme, že je s námi vždy někdo, kdo nám pomůže. Není to nic nadpřirozeného nebo ezoterického, je to prostě jen naše součást, která nám pomáhá, místo toho, aby nám házela klacky pod nohy.

Někteří z nás mají k sobě pozitivní vztah už od dětství, jiní se ho teprve musí naučit.

Čím lepší vztah mám k sobě a k jiným, tím větší radost ze svého života cítím já i ostatní. Jak ale zlepšit vztah k tomu nejdůležitějšímu člověku na světě ? K sobě ? O tom víc příště.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

 

Jak se začít přijímat

Pro začátek jedno malé cvičení: Stoupněte si k zrcadlu a zkuste se na sebe dívat. Jaké z toho máte pocity ? Jsem ošklivá ? Nebo Je radost se na sebe dívat ?

A teď si zkuste poděkovat za to, že jste. Za to, že jste zvládli mnoho důležitých věcí. Možná jste vychovali děti, možná jste udělali hodně radosti lidem kolem sebe, možná máte povolání, kterým sloužíte jiným lidem, možná se umíte usmát tak, že každému, kdo vás potká, je hned lépe u srdce. Určitě máte něco, za co si můžete poděkovat. Teď je jen otázka, jestli to chcete udělat.

Máte plné právo se odmítnout. Říct si, že jste ošklivý, k ničemu, nudný, hloupý a zbytečný. Ale toto Vaše rozhodnutí bude mít jisté následky. Stanete se takovým člověkem. A zabráníte si v lepším životě. A druhým do jejich už tak nejednoduchého života přinesete další břemeno místo radosti.

Dá se říci, že kdybychom toto cvičení dokázali udělat, nemusíme dělat už nic jiného. Kdybychom dokázali sebe přijmout se všemi nedostatky a současně v sobě našli chuť je změnit, zítra máme ráj na zemi.

Bohužel pro většinu z nás je to obtížné. A potřebujeme berličky. Potřebujeme zažít, že uvnitř každého z nás je čistý, krásný střed, který je jen zanesen tím, co si myslíme, že jsme. Tento zážitek obvykle potřebuje vedení někoho zkušeného, kdo už v kontaktu s tímto středem sám je. Pak je jeho vedení bezpečné, příjemné a plné porozumění. Tímto člověkem nemusí být terapeut. Může to být Váš přítel, masérka, babička od naproti. Kvalita duše není o tom, jaké povolání děláme, ale o tom, kým jsme. V Indii léčí svatí mužové jen svou přítomností. U nás místo toho máme zážitkové kurzy.

Mnoho lidí se touží dozvědět o tom, kým jsou. A když je doprovází člověk, který v sobě ještě neobjevil to krásné a čisté, bude se soustředit na odkrývání slabin a špíny. A čím víc špatného se o sobě dozvíte, tím dále budete od svého čistého středu. Proto je tak důležité si vybírat učitele a průvodce.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

 

Asertivita – důležitá součást emoční inteligence

Pokud se dostaneme do situace, kdy se naše práva dostanou do konfliktu s právy někoho jiného, můžeme reagovat třemi způsoby:

- bojem – snažíme se prosadit své za každou cenu. Neváháme použít či zneužít čehokoliv, jen abychom vyhráli. Jedná se o přístup agresivní. Má mnoho nevýhod, tou nejpodstatnější je rozpad vztahů. Když s někým bojuji, přestávám ho ctít.

- útěkem – vzdáme se, aniž jsme zjistili, co ten druhý vlastně chce. Ano, miláčku bude po tvém. Protože jsem ale opět někomu ublížil (sobě), necítím se obvykle moc dobře.

- komunikací – snažíme se zjistit, co přesně chce ten druhý a co nejlépe mu vysvětlit, co chci já. Často pak společně zjistíme, že naše úmysly nejsou v protikladu, ale že můžeme najít řešení, které uspokojí oba.

Bohužel většina z nás neumí komunikovat tak, aby se dalo najít třetí – nejvýhodnější řešení.

Výsledkem této naší neschopnosti je hořkost. Bojovník sice vyhrál, ale na účet poraženého. Ten se cítí dotčen nebo zraněn a bude si to pro příště pamatovat. Pokud se někdo trvale prosazuje bez ohledu na druhé, silně tím ohrožuje své vztahy.

Ten, kdo svůj názor vzdal, aniž se za něj postavil a vysvětlil ho, začne po nějaké době cítit, že ho nikdo nemá rád. Pokud trvale ustupuje, velmi ubližuje sám sobě a připravuje si půdu pro mnoho onemocnění – například i pro rakovinu.

Proto je tak důležité naučit se asertivní dovednosti. To se nedá přečtením článků, ale jen a pouze tréninkem. Doporučuji, abyste si přečetli knihu Aleny Vališové Asertivita v rodině a ve škole. A pokud budete mít zájem, můžete navštívit i některý z kurzů zaměřených na nácvik asertivity, nejlépe spojené s nácvikem empatie.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

 

Cvičení na zvýšení sebejistoty

Většina z nás by chtěla být více sebejistá. A myslíme si, že takoví můžeme být, až když něco velkého uděláme. Problém ale může být v tom, že něco velkého můžeme udělat, až když si věříme. A tak vzniká začarovaný kruh.

V tomto jednoduchém cvičení můžeme tento kruh prolomit:

Vyberte si něco, co je pro vás jednoduché. Třeba zavázat si tkaničku. Udělejte to. A pochvalte se za to.

Vím, že si říkáte, proč se chválit za něco tak samozřejmého. Máte pravdu. Vůbec se chválit nemusíte. Proč si začít věřit, že ? Vždyť přece nestojíte o to získat sebedůvěru.

Nebo snad uděláte i to, co je hloupé, abyste se dostali k cíli ?

Postupně zvyšujte náročnost. To slovo postupně je moc důležité. Kdyby chtěl Jaromír Jágr uspět v NHL už v 7 letech, neměl by šanci. Ale když postupoval krok za krokem a postupně zvyšoval své cíle, nakonec dosáhl i toho největšího.

To samé platí pro nás pro všechny. Sebejistota není o tom, že ihned dokážeme nemožné. Sebejistý je ten, kdo se mnohokrát za sebou přesvědčil, že zvládne, co se mu postaví do cesty.

Když se budeme jako začátečníci srovnávat s mistrem, nikdy se sebou nebudeme spokojení a nikdy nebudeme mít dost motivace projít tou trnitou cestou od začátečníka k učedníkovi a mistrovi. Když naopak budeme mít na mysli, že i mistr byl nejdřív nešika, můžeme se postupně dostat až k mistrovství.

Naše podvědomí nerozlišuje mezi pocitem uspokojení z malého a velkého úspěchu. Už Pavlov ukázal, jak snadno lze vytvořit podmíněný reflex. Stačilo psům zacinkat zvonečkem před krmením.

Toto cvičení je stejně tak jednoduché. Mějte radost z malých úspěchů a radost a sebevědomí se stane součástí vašeho života.

Nebo věřte tomu, že se můžete smát, až když dostanete Nobelovu cenu a nebudete se smát nikdy nebo jen jednou v životě.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

 

Nejdůležitější otázka

Není podstatné, jak moc toho umím. Ani jak se mi to líbí.

Klíčová je tato otázka: Co chci ?

Ivan Lendl nebyl nijak zvlášť moc nadaný, ale hodně chtěl. A dlouhými tréninky dosáhl toho, co se více nadaným, ale méně toužícím protihráčům nepodařilo.

Musel toho moc obětovat. Dřel mnoho hodin denně, zatímco jeho spolužáci dělali něco úplně jiného. Proč to dělal ? Protože věděl, co chce.

Možná že Vaše odpověď na otázku Co chci je úplně jiná. Chci mít spokojenou rodinu. Ale i pro to je třeba něco udělat.

Chci si jen užívat. Dobře. Berete si zodpovědnost za to, že asi nebudete mít tolik peněz ?

Chci dělat co nejlépe svou práci. Ano. A jste tomu ochoten obětovat svůj volný čas ? A je Vaše partnerka ochotna tomu něco obětovat ? A pokud není – jste ochoten obětovat svůj vztah ? Protože na světě není nic zadarmo. Vždy když něco chci, něčeho jiného se musím umět zříct.

Dokud si nezodpovíme nejzákladnější otázku CO CHCI ?, jsme jako člun bez kormidla. Jezdíme, kam nás proud nese. Když nám to nevadí, pak můžeme klidně celý život jezdit jen tak nazdařbůh.

Tak jak stárneme, chceme začít řídit svůj člun. Nikoho by nenapadlo sednout v neznámém člunu na rozbouřené moře. Ale většina z nás žije život, aniž by znala pravidla, aniž by věděla, co chce a dokonce i bez návodu k obsluze.

Rozvíjení Emoční inteligence je jednou z cest, jak se svůj člun naučit řídit, jak dosahovat svých cílů a jak najít spokojenost a štěstí ve svém životě.

MUDr. Martin Daniel

Více informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

 

Závěr

Jsme sami zodpovědní za svůj život. Jen děti nejsou. Čím více dospělosti chceme, tím více zodpovědnosti, práv i povinností z toho vyplývá.

Naše pocity, myšlenky a činy rozhodují o našem životě. Pokud jsme jejich otroky, náš život může být hodně nejistý. Pokud jsme jejich vládci, možná je náš život trochu suchý a neslaný nemastný.

Můžeme se ale také spřátelit sami se sebou, se svými emocemi a myšlenkami a tím pádem přesně rozhodovat o našich činech.

Trénink emoční inteligence nám pomáhá řídit náš život. Čím více víme o pravidlech vesmíru a lidské psychiky, tím přesněji můžeme usměrňovat svůj život.

Čím více popíráme některé části reality, tím neovladatelnější náš člun je. Dostali jsem do života dvě části mozku. Jednu analytickou a logickou, druhou tvořivou a intuitivní. Kdybychom měli fungovat jen logicky, k čemu by nám ta druhá polovina byla ?

A není vysoce nelogické si myslet, že můžeme naše pocity zvládnout jen logikou ? Zkuste své tříleté dítě usměrnit pomocí logiky a uvidíte výsledek.

Dostali jsme se sem bez návodu k použití. Abychom mohli jezdit autem, musíme složit zkoušku.

Abychom mohli mít děti a žít, žádnou zkoušku nepotřebujeme. Často to podle toho vypadá.

V současné době je mnoho cest, jak se něco o sobě dozvědět. Jednou z možností jsou přednášky o emoční inteligenci a kurz Sám sobě přítelem.

MUDr. Martin Daniel

ce informací i předešlé články naleznete na www.webpark.cz/kin. S dotazy, připomínkami a námitkami se obracejte na autora, danielma@seznam.cz nebo 0604 506 511.

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *