Můžeme si poradit se svými emocemi ?
Kdybychom hledali jednu věc, která nejvíc ovlivňuje naše životy, možná by to byly nezpracované emoce. Nechci a přesto cítím vztek na někoho, kdo je mi blízký… Měla bych být správná matka, jak je tedy možné, že mě ten můj nezbeda tak rozčiluje ?… Chci být věrný a pak se najednou objeví touha a já ji musím potlačit nebo jí dokonce podlehnu, i když nechci….
Není to pěkné, ale ta tchýně mi tak pije krev… Tak moc bych se chtěla usmířit se svým otcem, ale kdykoliv ho uvidím, vře ve mně krev.... Tak moc bych chtěl manželce říct, že ji mám rád, ale nějak necítím, že by to ze mě přetékalo….
Zakazujeme si negativní emoce a on
y se stejně objevují. Nechci mít strach a přece ho mám.Přikazujeme si pozitivní pocity a … nic. Chci mít radost a nějak ji neumím přivolat do svého života. Chci mít dobrý pocit ze své práce, ale nedaří se mi to.
Někteří z nás s emocemi zatočili. Necítí strach, necítí smutek ani zlost, ale nějak se z jejich života vytratila schopnost mít rád, zažívat štěstí a prostě jen tak být.
Je jen málo lidí, kteří umí emoce používat jako sílu, která jim pomáhá dosahovat jejich cílů:
- Když pocítí strach, dokáží ho transformovat na bezpečí a klid.
- Zlost umí změnit na sílu, která zabezpečuje jejich osobní prostor a díky tomu umí říct NE nadměrným požadavkům a ANO těm, které mají rádi.
- V zoufalství najdou naději a díky ní pak vyřeší i neřešitelný problém.
- Úzko
sti pomohou se přestat bát, ví, že je tam jejich malé vnitřní dítě, které se bojí. Toto dítě utěší a pak pocítí uklidnění, uvolnění a vnitřní sílu. Je to jakoby najednou byli bohatší o svou dávno zapomenutou část.Většina z nás toto štěstí nemá. Neumíme to. Neznáme svůj vnitřní svět a bojíme se ho. Kdo ví, co tam objevím ?
Ano, možná tam je něco nepříjemného. Ale úplně vespod je vždy to stejné. Lidé věřící i nevěřící, lidé uznávající i neuznávající duši tam v hloubi objevují zářivé příjemně teplé světlo. Toto světlo dává smysl celému životu, vnáší do něj klid a uvolnění a pomáhá nám naladit se na nejvyšší dobro pro nás i celý svět.
Jen málokomu se hned na kurzu podaří dosáhnout tohoto stavu. Ale skoro každý je schopen zažít usmíření se svými emocemi, procítit sílu, kterou mu to dalo a postupně se naučit, jak tímto způsobem zpracovávat každou nepříjemnou situaci. Jak začíná postupně přijímat své odštěpené emoce a vlastnosti a jak zjišťuje jejich skutečnou podstatu, může zažít pocit celistvosti, pocit, kdy
je úplný a nic mu nechybí.Stejně tak se naučí, jak podpořit své milované emoce a vlastnosti, jak si přivolat radost, motivaci nebo klid. V praktickém životě to pak může mít pozitivní vliv na vztahy, pracovní výsledky, soudržnost týmu i rodiny. Hlavní je však větší spokojenost s tím, co jsem, co dělám a jak se cítím.
A pak poznám, co znamená být přítelem sám sobě a díky tomu mít lepší vztah i k lidem kolem sebe.
Pokud vás tento článek zaujal, více informací najdete na
www.webpark.cz/kin nebo možná i někdy příště ve vašich novinách.MUDr. Martin Daniel
Základní komunikační dovednost
O komunikaci již bylo napsáno mnoho knih. Existuje nespočet pravidel, často navzájem si protiřečících o tom, jak správně komunikovat. Dnes se chci vrátit k základům.
Naši rodiče nás naučili, že máme děkovat. Ale řekli nám proč ? Prý je to slušné. Takže náš vlastně naučili, že děkujeme kvůli druhým.
Neřekli nám plnou pravdu. Oni totiž nevěděli, že poděkováním pomáhám nejvíce sobě.
Dokud děkujeme kvůli druhým, neděkujeme z plného srdce. Pokud je poděkování projevem vděčnosti, začne léčit.
Vzpomeňte sami na sebe, jak vám bylo, když vám někdo poděkoval. Skutečně poděkoval. Pokud jste si dovolili to poděkování přijmout, zahřálo vás u srdce. Cítili jste, že jste důležití. Že to, co jste udělali, mělo smysl.
A vzpomenete si, jak jste se cítili, když jste upřímně poděkovali ? Možná jste pocítili, jak mezi vámi dvěma něco nového vzniklo. Jako by se vytvořilo pouto blízkosti, ve kterém se oba můžete cítit lépe.
Ještě daleko účinnější může být poděkování, které věnujeme svým částem.
Často se cítíme, jakoby jedna naše část chtěla jednu věc a jiná něco úplně protikladného. Jak se potom zachováme ? Postavíme se na stranu jedné své části a tu druhou se snažíme potlačit, zničit, neslyšet.
Tato strategie obvykle není dlouhodobě účinná. Nemůžeme trvale zničit žádnou svou část. A pokud ano, může to být nenapravitelné důsledky na náš život.
Dnes vám chci představit strategii zcela opačnou. Jaké by to bylo, kdybych si vážili obou částí ? Kdybychom se pokusili s nimi oběma navázat kontakt ? Často pak zjistíme, že obě části to s námi myslí dobře, jen jedna z nich jaksi neví o tom, v jaké jsem přesně situaci. Pokud začneme mluvit a vysvětlovat naši současnou situaci, obě části mohou přispět k nalezení řešení, které je lepší a je sumou toho nejlepšího z obou původně protikladných možností.
Má to ještě jednu nezanedbatelnou výhodu. Naučíme se používat méně energie a dosahovat lepších výsledků. A dokážete si představit, jaký to pak může mít vliv na naše vztahy ?
Když dokážeme vysvětlit svůj postoj a přimět toho druhého, aby učinil totéž ? Když si vysvětlíme, o co přesně nám jde a pochopíme postoj druhého ? A nalezneme pak řešení, které je daleko lepší, než byla ta původní ?
Neznám lepší způsob, jak se k tomuto stavu dostat, než se podívat dovnitř sebe a tam si udělat pořádek. Seznámit se sám se sebou, s jednotlivými svými částmi, přimět je k vzájemné komunikaci a tím dosáhnout stavu, kdy přestanu být rozdělený na části. Najednou mám k dispozici daleko víc energie, motivace i zájmu a možná dokonce uvnitř v sobě ucítím příjemné teplé světlo, které je známkou větší celistvosti.
Existuje mnoho cest, jak tohoto stavu dosáhnout. Na svých kurzech sezna
muji lidi s jednou, která je jednoduchá a přesto velmi účinná. Většina lidí je schopna se takto naučit pracovat sama se svými emocemi během dvou dnů. Účastník kurzu má pak k dispozici nástroj, s kterým si může pomoci v problematických nebo emočně složitých situacích, aniž by ho jeho emoce začaly ovládat.A může pak zjistit, že pomoc může být jednoduchá, že můžeme začít řídit náš život a že může být daleko krásnější, radostnější a celistvější.
A tato cesta může začít prvním poděkováním. Stačí jen jedno: Procítit, jak je skutečné poděkování léčivé. Někteří z nás to vědí už dávno a dělají to zcela spontánně. Jiným může změnit život přečtení tohoto článku. Jiní budou potřebovat vedení zkušeného instruktora.
Představte si, jak se může váš život změnit, když si dovolíte děkovat i poděkování přijmout.
Možná se můžete bát, že pak taková člověk zpychne. Ale zkušenost ukazuje, že opak je pravdou. Ocenění motivuje. To moderní psychologie prokázala jednoznačně.
Takže poděkováním můžeme nastartovat cyklus: ocenění - lepší výsledky - ocenění - lepší výsledky.
Podstatné je, že se zlepší objektivně měřitelné úspěchy, ale hlavně vnitřní pocit. A člověk, kterému je dobře, neubližuje. Pokud bychom se dokázali dostat do situace, kdy všem lidem bude dobře, nebude nikdo, kdo by chtěl ubližovat.
Mít se dobře znamená vědět, že je o mne postaráno, že tento svět je spravedlivý a že můj život má smysl. Vnější cesta k tomuto stavu je velmi složitá. Vnitřní cesta je přímější. Stačí se dostat do stavu celistvosti. Pak vím, že můj život má smysl, rozumím, že vše je tak, jak má být a nerozumím tomu, když někdo jinému ubližuje.
Samotné poděkování k tomu nemusí stačit. Ale jako první krok je nesmírně užitečné. A navíc harmonizuje i svět kolem mne.
Poděkování může být účinný nástroj na to, jak se dostat do stavu celistvosti. V tomto stavu najdete smysl svého života a pak je vše ostatní daleko jednodušší.