Jiří Mésl: Lidské bytí v zákonech stvoření

Lidské bytí v zákonech stvoření od Jiří Mésla

Světová krize se zvolna, avšak nezadržitelně stupňuje a s tím se blíží k onomu bodu, na kterém již nebude možno žádnými prostředky zadržet zničující dopady všech nesprávností, kterých se lidé za statisíce roků svého bytí na této Zemi pustošivě dopouštěli a stále více dopouští k sobě samým, vůči sobě navzájem i vůči přírodě. Přesto, že přibývá lidí, kteří si uvědomují hrozící katastrofu, jejich varovný a burcující hlas vyznívá povětšinou naprázdno, a když se jim tu i tam podaří dosáhnout nějaké dílčí změny něčeho k lepšímu, tento úspěch je nepatrnou protiváhou pokračující hmotné i duchovní devastace lidské společnosti, na které se často nevědomě podílí většina obyvatel této planety. A to i lidé, kteří vědomě nechtějí nic zlého.

Snah o nápravu neutěšeného stavu světa, lidské společnosti v rovině ducha i hmoty s cílem odstranění nezměrné hory utrpení jednotlivců i celých národů bylo a ještě bude bezpočtu. K zásadní změně a rozhodujícímu obratu ke všeozdravění však přesto nedošlo.

Když si lidé pokládají otázku, co bude dál, ve vzájemně si poskytujících odpovědích je zřetelně patrná nevědomost, ve které jedinou útěchou jest zatím relativně poklidný život určitých národů nebo některých jejich společenských vrstev. Ti duchovně něco málo pokročilejší utěšují hlavně sami sebe a potom ještě jim naslouchající hlásáním myšlenek lásky, odpuštění a z toho plynoucí víru v lepší zítřek. Ale také oni doopravdy neví, co bude dál.

Tento celkový neutěšený stav, popsaný zde jen v dílčích zlomcích, má však zcela přesné a konkrétní příčiny. Znalost těchto příčin, neoddělitelná od znalosti souvislostí všech základních dějů, snímá člověku roušku nevědomosti a zjevuje mu v prosté přirozenosti ucelený obraz světa od jeho vzniku až po dnešek s množstvím jeho rozmanitostí v jasném světle s pravdivými odpověďmi na všechny otazníky lidského bytí včetně odpovědi na otázku "jak to půjde dál v této těžké době. Sestavit takový pravdivý obraz světového dění s rozřešením příčin jednotlivých dějů, citelně zasahujících v té či oné době do života i prožívání mnoha lidí (nejčerstvěji 11. září 2001) se lidé snaží rovněž od nepaměti. Poznatky v tom dosažené jsou však opět dílčí, neúplné, ne vždy odpovídající skutečnosti a nechávají proto v rozhodných okamžicích lidstvo i jednotlivce v rozbouřeném vlnobití doby bez potřebné opory, o skálopevné jistotě vědoucího přesvědčení nemluvě. Zmínky o milionech věřících, kteří svoji "jistotu" opírají o často slepou víru, můžeme opominout, neboť takováto víra se ve "zbožném" sebeukonejšení stejně slepě přenáší přes nejtěžší otřesy, aniž by se konalo jakékoliv porozumění celkovému dění. Podobá se to utišujícím prostředkům při bolestech z těžkých nemocí, aniž by se uskutečňovalo uzdravení.

Přes veškerou pestrost a rozmanitost lidského bytí i celosvětového dění jsou příčiny všeho jednoduché a v této jednoduchosti také prosté. K jejich poznání není nutné vysokoškolské vzdělání, studium psychologických a společenských věd, náboženství, ani absolvování okultně magických kultů s "vysokým" zasvěcením či kursů, nazývaných dnes souhrnně "ezoterikou", poněvadž základy světa i lidského bytí v něm stojí zcela mimo toho všeho, povstalého jen z lidského snažení po vědění, které nejpříznivějších případech zachycuje jen nepatrné zlomky celkového dění. Neúspěšnost snah o nápravu světa stejně, jako zřetelně pociťovaná nedostatečnost dosavadního lidského poznání je způsobena opomíjením a následným nedbáním přírodních zákonů, nebo-li zákonů stvoření. Tedy zákonů, které svým samočinným působením dali povstat světu i člověku. Tyto zákony prostupují naprosto vše. Od vzniku a formování supergalaxií až po nejmenší, přesto však svou dokonalostí velké děje v atomární struktuře hmoty stejně, jako i při nejnepatrnějším hnutí citu v nitru člověka. Všechno, ale naprosto všechno se děje jedině a pouze za účasti těchto základních, svými všeprostupujícímí účinky jednoduchých, o to však mocnějších zákonů. Tyto zákony jsou však ve skutečnosti jen stále stejně se projevující účinky síly, která všechno udržuje, pohání a prostupuje jako dech Všetvůrčí vůle. Není jediného děje v celém veškerenstvu, který by se mohl dít bez účasti této síly a jejích účinků, poněvadž tyto děje jsou umožněny jen díky její přítomnosti.

Jako příklad lze uvést neoddělitelnost jakékoliv změny bez účasti pohybu, neboť jakákoliv změna jest jen jednou z forem pohybu a nemůže se bez pohybu vůbec uskutečnit. A nyní ještě konkrétněji:
Stojí-li lidské bytí na účincích zákonů stvoření, pak jejich dlouhodobá neznalost musí mít pro lidstvo i jedince katastrofální následky. Je zajímavé, že lidé považují za samozřejmost opatřit si pro úspěšnost v tom či onom oboru lidské činnosti k tomu potřebné vzdělání. Avšak v oboru "život", který musí absolvovat každý, se lidé domnívají, že vystačí s vlastními názory či s tím, co vyčetli z novin nebo přijali od známých, z televize a jiných "kvalifikovaných" zdrojů… A dokonce že budou úspěšní! Že nebudou, nezvratně dokazují každodenní malé velké tragedie jednotlivců všech národů s neustálým zvětšováním dosavadních hor utrpení…Přitom by si nikdo s tak chatrným "vzděláním" netroufnul vzít do ruky skalpel a zahájit operaci nebo vykonávat činnost pyrotechnika.

Ať chirurg, automechanik, jaderný fyzik - všichni musí co nejpřesněji znát a respektovat účinky přírodní síly, nazývaných zákony, má-li být jejich činnost úspěšná. Bez těchto potřebných znalostí skončí jejich činnost neúspěchem, v horším případě katastrofou s tragickými následky. Ale i nevinná činnost domácí hospodyňky přinese pohromu, nebudou-li respektovány opět přírodními zákony dané teploty a časy při pečení masa či cukroví. Jen naivní a nejpovrchnější bezmyšlenkovitost lidí předpokládá, že neznalost zákonů života, zákonů stvoření, s jejich nedbáním bude pro ně bez tragických následků.

Člověk, který si snad i najde čas o těchto věcech přemýšlet alespoň sám za sebe, nechá se mást skutečností, že neznalost zákonů a z toho plynoucí následky nejsou v životě zjevné ihned a bezprostředně, jako při omylu pyrotechnika nebo zmíněné hospodyňky. Přesto však působí přísně důsledně, neúchylně a čas jejich projevu nehraje v konečném výsledku žádnou roli. Někdo například porušuje přírodní zákony nedbáním správné životosprávy nebo poškozováním těla tabákovým kouřem, alkoholem nebo obojím dohromady spolu s dalším. To samo o sobě vyvolává pro něj zpětné nepříznivé účinky, jejichž viditelný projev se formuje v rozličném časovém období. Při tom se nemusí nutně projevit jen na těle, ale také v rozličných vnějších okolnostech nebo ve vnitřních prožíváních, přinášejících různou míru utrpení. Celé toto dění je příliš živé a bohaté, než aby se dalo vtěsnat do ztrnulého, konkrétní případ vystihujícího schématu.

Čtenář, který došel až k tomuto místu textu, si patrně pokládá přirozenou otázku, jaké že to jsou zákony, které tak pronikavě ovlivňují jeho život stejně, jako život jemu blízkých a všech lidí vůbec? Tato otázka nezůstane dlužna odpovědi.

Celé dění je překvapivě jednoduché, poněvadž stojí na několika základních zákonech, které jsou však ve svých mnohostranných účincích neoddělitelně propojeny a vytváří společný účin na všechno. Přitom jsou ve svém působení a přítomnosti také srozumitelně vnímatelné v rovině hrubé hmoty jako např. fyzikální děje v hmotném prostředí Země nebo v dějích kosmických. Rozdíl je pouze v rozměrech těchto dějů, avšak jejich podstata zůstává stále stejná, poněvadž všechno vzniklo z jednoho Zdroje a proto vším proudí jedna udržující a pohánějící síla, projevující se ve všem stále stejnými účinky, nazývané lidmi účinky přírodních zákonů.

Přenechám nyní další řádky této přednášky slovům nejpovolanějším ocitováním úryvků z díla "VE SVĚTLE PRAVDY", které svým bezmezerovitým obsahem přináší spolu s věděním o souvislostech a objasněním jednotlivých zákonů stvoření také celkový přehled stvoření, tolik potřebný pro pochopení všech základních dějů lidského bytí:
"…Lidé mluví o zaslouženém a nezaslouženém osudu, o odměně a trestu, odplatě a karmě. To jsou jen částečná označení zákona, tkvícího ve stvoření: Zákona zvratného působení! Je to zákon, který jest od prvopočátku v celém stvoření a byl do velikého, nikdy nekončícího dění nesmazatelně vetkán jako nutná součástka samotného stvoření a vývoje. Jako obrovská soustava nejjemnějších nervových nitek udržuje a oživuje veškerenstvo a napomáhá trvalému pohybu, věčnému dávání a braní!

Prostě a jednoduše a přece tak výstižně řekl to již veliký zvěstovatel Pravdy, Ježíš Kristus: "Co člověk zasévá, to také sklidí!"

Těch několik slov podává tak skvěle obraz působení a života v celém stvoření, že to sotva lze říci jinak. Kovově vryt jest smysl těchto slov do veškerého bytí. Neposunutelný, nedotknutelný a neúplatný v ustavičném působení.

Můžete to vidět, jestliže vidět chcete! Začněte pozorováním okolí, vám teď viditelného! Co jmenujete přírodními zákony, jsou zákony Boží, je to vůle Stvořitelova. Záhy poznáte, jak jsou neodchylné v trvalé činnosti. Rozséváte-li pšenici, nesklidíte žito. Sejete-li žito, nemůže vám vzejíti rýže! To je každému člověku tak samozřejmé, že při tom ani nepřemýšlí o vlastním dění. Není si proto vůbec vědom velikého a přísného zákona, který v tom spočívá. A přece zde stojí před rozřešením hádanky, která mu nepotřebuje již býti hádankou.

Týž zákon, který můžete pozorovati při setbě, působí s touže jistotou a silou i v nejjemnějších věcech, které můžete rozeznávati jen zvětšovacími skly. Působí ještě dále i v jemnohmotné části celého stvoření, která je daleko větší než část hrubohmotná. Nezměnitelné tkví v každém dění, i v nejjemnějším vývoji vašich myšlenek, které přece také ještě mají jistou hmotnost, protože by jinak nemohly vyvolati účinku.

Jak jste se mohli domnívat, že tomu bude jinak právě tam, kde byste si to vy přáli? Vaše pochybnosti nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než vysloveným vnitřním přáním! V celém vám viditelném i neviditelném bytí není tomu jinak. Každý druh plodí stejný druh, nechť se jedná o jakoukoliv látku. Právě tak všude stejně pokračuje vznikání a vzrůst, přinášení plodů a stejný způsob rození. Toto dění je jednotné ve všem, nečiní rozdílů, nezanechává mezer, nezastavuje se před žádnou částí stvoření. Táhne za sebou účinky jako neroztržitelnou nit, bez zastávky, bez jakéhokoliv přerušení. I když se většina lidstva ve své omezenosti a domýšlivosti odloučila od vesmíru, nepřestaly ji proto Boží nebo přírodní zákony považovati za část stvoření. Jejich působení proto nezmizelo. Pracují dále klidně, stejně a nezměněně.

Ale zákon zvratného působení také podmiňuje, že člověk všechno, co zasévá, tedy tam, kde dává příčinu k působení, také nutně skliditi musí!

Člověk má při počátku každé věci vždy svobodu úmyslu a svobodu rozhodnutí pouze v tom, že určuje, kam a kterým směrem má býti vedena prasíla, jím proudící. Následky, vzniklé z tohoto působení síly, která byla uvedena v činnost směrem jím chtěným, pak musí nésti. Přesto setrvávají mnozí na tvrzení, že člověk nemá svobodnou vůli, když je podroben osudu!

Tato pošetilost má míti za účel jen sebeomámení nebo hněvné podrobení se čemusi neodvratnému, reptavé odevzdání se, hlavně však sebeomluvu. A přece každý z účinků těchto působení, jež se k němu vracejí, měly svůj začátek. A v tomto začátku je příčina pozdějšího působení. Ve svobodném rozhodnutí člověka při tomto začátku. Toto svobodné rozhodnutí předcházelo tedy každému zvratnému působení, tedy každému osudu! Opravdovým chtěním člověk po každé zplodil, vytvořil něco, v čem jednou, dříve nebo později, bude jemu samotnému žíti. Kdy se to stane, je však velmi rozdílné. Může to býti v témže pozemském životě, ve kterém původní chtění vytvořilo počátek zvratného působení. Stejně může to však býti po odložení hrubohmotného těla ve světě jemnohmotném, anebo ještě později opět ve hrubohmotném pozemském životě. Tyto změny nehrají při tomto žádnou roli. Nijak člověka neosvobozují. Nosí s sebou trvale spojovací nitky tak dlouho, až je jich zproštěn, to jest "vykoupen" konečným vyrovnáním a odpykáním, které jest výsledkem zvratného působení. Ten kdo něco vytvořil, je vázán na svůj vlastní výtvor, i když jim obmyslel jiné! Pojal-li tedy dnes člověk úmysl učiniti druhému něco zlého, ať již v myšlenkách, slovech nebo skutcích, "postavil", abychom tak řekli, něco do světa. Je lhostejno, zda je to všeobecně viditelné nebo není. Čili zda je to hrubohmotné nebo jemnohmotné. Má to v sobě sílu a proto život, který se dále vyvíjí ve chtěném směru.

Jak se pak účinek projevuje u toho, na něhož je namířen, záleží zcela na tom, jak je dotyčný duševně utvářen. Podle toho může mu býti způsobena malá nebo veliká škoda. Snad bude i jiného druhu, než chtěl vysilatel. Anebo mu vůbec nebude uškozeno, protože je pro něho směrodatným pouze jeho duševní stav. Nikdo tedy není vydán těmto věcem na pospas bez ochrany.

Jinak je tomu však s tím člověkem, který svým úmyslem a chtěním dal příčinu k tomuto hnutí, tedy kdo byl jeho původcem. Jeho výtvor zůstává s ním bez výjimky ve spojení a po krátkém nebo delším putování vesmírem vrací se k němu zpět zesílen a jako včela obtěžkán přitažením stejnorodého. Tak se rozvíjí a rozuzluje zákon zvratného působení. Každý výtvor při svém pohybu vesmírem přitahuje různé stejné druhy nebo je jimi přitahován. Jejich spojením vzniká pak pramen síly, který soustředěnou sílu stejnorodosti vysílá jako z ústředí zpět na všechny, kdo jsou svými výtvory jako šňůrami spojeni se shromaždištěm.

Tímto zesílením nastává také vždy větší zhuštění, až z toho nakonec vznikne hrubohmotná sraženina, ve které tehdejší původce musí vše na sobě sám prožíti takovým způsobem, jaký tehdy chtěl a zamýšlel vůči jinému. Pak konečně může býti od toho osvobozen. To jest postup vzniku tak obávaného a zneuznaného osudu! Jest spravedlivý až do nejmenšího a nejjemnějšího odstínu, protože vlivem přitažlivosti jen stejných druhů nemůže ve zpětném proudění přinésti nikdy nic jiného, než jak to bylo skutečně původně chtěno. Při tom jest lhostejno, platilo-li chtění jiné určité osobě, nebo bylo jen všeobecné. Týž postup nastává nejen tehdy, když člověk řídí své chtění přímo na jiného člověka nebo více lidí, nýbrž když vůbec žije v nějakém způsobu chtění.

Druh chtění, pro který se člověk rozhoduje, je směrodatný pro ovoce, které nakonec nutně sklidí. Tak se víží k člověku nesčetné jemnohmotné nitky, nebo on se víže k nim, a ty všechny nechávají k němu prouditi zpět to, co kdy opravdu chtěl. Tyto proudy tvoří pak směs, která silně a vytrvale působí na tvoření charakteru.

Tak existuje v mocném soustrojí vesmíru mnoho věcí, které spolupůsobí na tom, jak se člověku "vede". Není však ničeho, k čemu by člověk sám nebyl dal dříve příčinu. On dodává nitky, ze kterých se na neúnavném tkalcovském stavu života tká plášť, který jest mu nositi.

Kristus vyslovil ostře a jasně totéž, když řekl: "Co člověk rozsévá, to sklidí". Neřekl, že "může sklízeti", nýbrž "sklidí". To je totéž, jako že "to, co zasel, skliditi musí". Jak často slýcháme jinak zcela rozumné lidi říkati: "Je mi nepochopitelné, že Bůh něco takového připustí!"

Nepochopitelné však jest, že lidé mohou něco takového mluvit! Jak malicherným představují si podle tohoto výroku Boha. Dokazují tím, že si ho představují jako "Boha jednajícího libovolně". Bůh však nijak přímo nezasahuje do všech těch malých či velkých lidských starostí. Do válek, bídy a do všeho, co ještě jest pozemského! Od počátku vetkal do stvoření své dokonalé zákony, které samočinně konají svou nepodplatitelnou práci, takže se vše na vlas vyplňuje, věčně se vše vyrovnává, čímž jest vyloučeno nadržování stejně, jako jest nemožnou křivda a každá nespravedlnost. Bůh se proto nepotřebuje zvlášť o to starat. Jeho dílo jest bez mezer. Hlavní chybou tak mnohých lidí však jest to, že soudí jen podle hrubohmotného a vidí v něm sebe jako střed. Mimo to počítají jen s jedním pozemským životem, zatímco ve skutečnosti mají již více pozemských životů za sebou. Tyto opakované pozemské životy, tak jako i mezidobí ve světě jemnohmotném, platí jako jediné bytí. Jimi táhnou se bez přerušení pevně napjaté nitky, takže v prožívání jednoho právě platného pozemského života je viditelna jen malá část těchto nitek. Proto je velikým omylem domnívati se, že zrozením začíná zcela nový život; že tedy dítě je "nevinné"*). Omyl je v tom, že všechno dění chce se počítat jen do jediného krátkého pozemského života. Kdyby tomu tak bylo, pak by samozřejmě při existující spravedlnosti musely všechny příčiny, účinky a zvratné působení býti shrnuty na krátkou píď tohoto pozemského života. Odvraťte se od tohoto omylu. Rychle pak objevíte ve veškerém dění logiku a spravedlnost, dnes tak často postrádanou!

Mnozí se při tom lekají a obávají se toho, co je ve zvratném působení podle těchto zákonů z dřívějška ještě očekává.

A přece jsou to zbytečné starosti pro toho, komu jde vážně o dobré chtění. Vždyť v samočinných zákonech je zároveň bezpečná záruka milosti a odpuštění! Nehledě na to, že se při pevném nastolení dobrého chtění ihned stanoví hranice bodu, na kterém musí končit řetěz zlých zpětných účinků, přichází tu v platnost ještě jiný postup nesmírné hodnoty. Trvale dobrým chtěním ve veškerém myšlení a konání proudí ze stejnorodého zdroje síly ve zpětném účinku rovněž neustálé zesilování. Tím se dobro v člověku samotném stále upevňuje, vychází z něho a především se podle toho utváří jemnohmotné prostředí, které obklopí člověka jako ochranný obal. Asi tak, jako vzduchová vrstva poskytuje tuto ochranu zeměkouli. Vrací-li se pak na takového člověka z dřívějška zlé zpětné účinky k rozuzlení a odpykání, odrazí se o čistotu jeho okolí nebo obalu a jsou tak od něho odvráceny.

Proniknou-li však přesto do tohoto obalu, tedy se zlé proudy a záření bud ihned rozkládají nebo se aspoň značně zeslabují. Proto nemůže nastati škodlivé působení nebo nadejde jen ve zcela nepatrné míře.

Kromě toho nastalou proměnou stal se vlastní vnitřní člověk, na kterého jsou zpětná záření řízena, mnohem zjemnělejším a lehčím svou trvalou snahou o dobré chtění. Nestojí proto již jako stejnorodý oproti větší hutnosti zlých nebo nízkých proudů. Je to jako při bezdrátové telegrafii, když přijímací aparát není nařízen na stejnou délku vlny jako aparát vysílací. Přirozeným následkem toho je, že hutnější a hustší proudy, protože jsou nestejnorodé, nemohou pevně ulpěti a projdou beze škody a bez účinku.

Proto neprodleně k dílu! Stvořitel vložil vám ve stvoření všechno do rukou. Využijte času! Každý okamžik skrývá pro vás zkázu nebo zisk!…"

Přímo související text: "Jak to půjde dál se světem i lidstvem?"
RUF.cz
post@ruf.cz


* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *