Ušetří nás zákon o eutanazii utrpení aneb máme právo na bezbolestnou smrt?
Přátelé, řekl bych, že hádky kolem zmíněného tématu by mohly klidně skončit,
kdybychom si uvědomili několik skutečností:
Lidské utrpení není ani zlo ani dobro, ale pouze prostředek,
který nás má změnit k tomu, abychom se stali lepšími lidmi, např. i těsně
před vlastní smrtí. Stát se lepším člověkem i v okamžiku smrti je vždycky to,
o co se snaží všechny zákonitosti světa. Všechno zlo vzniklo pouze
z našeho zla a nepochopení a toto zlo
na nás zpětně působí a vlastním utrpením nás vlastně od zla odvádí.
Proto otázka, zdali máme právo na smrt bez utrpení se mi zdá stejná,
jako bychom se ptali, zdali studenti ve škole mají právo na dobré známky.
Samozřejmě, že nejde o právo, ale o souvislost mezi příčinou a následkem.
Kdo se prostě neučí, nemůže si vyhrazovat právo na dobré známky.
Nikdo před důsledky svého nerozumného života neuteče a vypadá to tak,
že ani smrtí toto utrpení nekončí. Jsou to nejspíše případy nejrůznějších
podivných případů kontaktů se zemřelými, kdy "vědomí" zemřelého vypovídá,
že smrtí nic nekončí ale pokračuje stejně, jako po spánku přichází
stav plného vědomí a po stavu plného vědomí příchází spánek.
Asi bychom měli využít vlastního utrpení k transformaci
v lepšího člověka, protože před vlastními špatnými skutky se nikam utéci nedá.
Sebevraždou si nejspíše jenom zkomplikujeme "život".
Přeje hezký den MK.