Rezonance a člověk aneb všechno je úplně jinak
(10 stránkový elaborát)

Úvod

Milí čtenáři. Rád bych se s vámi podělil o některé poznatky, které se týkají určitých fyzikálních zákonitostí projevujících se všude kolem nás a které se podílejí na tvorbě lidského štěstí nebo neštěstí. Než tak učiním, chtěl bych v úvodu poznamenat, že jakákliv teorie je k ničemu, pokud není ověřená v praktickém životě, proto ani polemiky nad tím, zdali je to možné nebo není, je zbytečné plýtvání drahocenného času. Jedině praktické ověření má pro nás význam. Dá se říct všechno možné, stejně i papír snese všechno, praxe však nakonec všechno potvrdí nebo popře. Dále bych chtěl poznamenat, že jakákoliv práce bez smyslu pro ostatní je pouhé hrabání se v ...., jež se nakonec otočí proti nám. O tom později. Dá se psát o všem možném, toto psaní však je o něčem, co má pro nás praktický význam a to o některých fyzikálních zákonech. Zákonech, jenž úzce souvisí s lidským štěstím. Ať se na světě přihlásí alespoň jeden člověk, který chce být v životě nešťastný. Všichni usilují o to samé, ale výsledek není vždy ten samý. Proč tomu tak je ? Nejspíš proto, protože nás málo zajímají pravidla hry čili zákonitosti lidského života. Když pochopíme zákonitosti pro chod počítačového programu, budeme schopní dojít k výsledkům, které budeme požadovat. Jestliže ovšem programu nebudeme rozumět, začneme mít brzy pocit, že program pracuje na principu "náhodných výbuchů" a výsledky budou většinou naprosto jiné, než budeme po programu požadovat. Představme si např., že budeme mít před sebou program pro zjišťování příjezdů a odjezdů vlaků, ale nebudeme vědět, jak se daný program ovládá. Pak budeme mačkat různě všechny možné i nemožné klávesy, výsledky na monitoru však budou zcela jiné, než budeme chtít. I cesta k našemu úspěšnému životu podléhá určitým zákonitostem. Existuje neuvěřitelně vysoké procento lidí, kteří náhodně mačkají všechny možné klávesy a nestačí se divit, co se objevuje na monitoru (viz vlastní život). Jednou se objeví toto, podruhé něco jiného, ale téměř pokaždé něco, co sami vůbec nechtěli. A přitom stačí tyto zákonitostí poznat a konat podle nich. Nechápu jednu věc a to, proč tolik lidí kolem nás nemá zájem tyto zákonitosti poznat? Cožpak jim nezáleží na vlastním životě? Máme všichni možnost pochopit zákonitostí, které mají pro nás praktický význam, ale většinou dáváme přednost informacím typu každodenních sraček o ničem, což je velká část zpráv v každodenních masových masmédiích. Argument pro činnost beze smyslu, že nás to baví, je asi stejný, jako když jedeme na kole z příkrého kopce bez brzd a tvrdíme, že nás to baví. Čím dřív poznáme "souvislostí", tím líp pro nás, alespoň se tak můžeme vyhnout nejrůznějším "nepříjemnostem" v životě. Každá zákonitost je vlastně souvislost a to, CO SE STANE, KDYŽ UDĚLÁM DANOU KONKRÉTNÍ VĚC, jinak řečeno jde o pochopení souvislosti mezi příčinou a následkem. U počítače jde o pochopení, co se stane, když zmáčknu klávesu např. ENTER. Příkladem může být např. lidské štěstí či neštěstí= následek a náš životní styl = příčina. Jedním z hlavních bodů je zde popis fyzikálního zákona REZONANCE, jinak taky řečeno fyzikálního jevu vynucených kmitů, při kterém se transformuje obrovské množství energie. Toto nám může pomoci při řešení nejrůznějších problémů např. studia cizího jazyka, zdraví našich bližních, naši finanční situaci, úspěšnost v zaměstnání a hlavně prožití naplněného a šťastného života. Ty, kteří budou tyto řádky číst dál, bych chtěl poprosit, aby v případě kritických myšlenkových pochodů nezapomínali, že jiný názor na stejnou věc je záležitost zcela normální a pouze naše rozdílnost ve vnímání, chápání a ve znalostech vytváří odlišné názory. Výrobce deštníků bude déšť posuzovat jinak než rodina trávící dovolenou pod širákem, stejně tak čínské znaky většina z nás označí jako změť podivných čar, zatímco znalci písma budou popisovat znaky jinak. Pokud se ale začneme bavit o přírodních zákonitostech a životě vůbec, neměli bychom zapomínat na to, že problematika pravdy je velmi závažná věc a jen její důkladné pochopení nás přivede ke štěstí a spokojenosti. Praxe a čas vždy nakonec ukážou, který názor byl správný. V zájmu našeho dobra bychom měli usilovat vždy o to, abychom poznali pravdu čím nejdřív. Pravda o tom, zdali je kouření zdraví prospěšné či nikoliv, nakonec vyjde najevo. Pouze čas a praxe pravdu odhalí !!! Jestliže odhalíme "pravdu" dostatečně brzy, můžeme se vyhnout pozdějším nepříjemnostem. Ten, kdo je schopen dopředu určit, co vzejde z jeho rozhodnutí, je na tom dobře, protože si zvolí možnost, která mu zaručí požadovaný výsledek. Kdyby např. obyvatelé Berlína byli v době před II.svět. válkou dostatečně předvídaví, určitě by nedali svůj hlas fašismu. Kdo by měl zájem nechat si zbombardovat vlastní město a nechat v ruinách život svůj a životy svých nejbližších ? Dále někdy velmi rádi tvrdíme, že někdo často obrací kabát a to je něco nedobrého. Ale ono to může být naopak někdy velmi užitečné, např. když dívka odhalí sňatkového podvodníka a změní na něho názor. Kabát je totiž nikoliv obracen, ale ten někdo získává další nové informace a tím mění na věc názor. A kolik lidí "obrátilo" kabáty, když zjistili, že Země není placka ale že je kulatá ? Řekneme to našim známým a je nám řečeno, že obracíme kabát. A tak ti, kteří něco nového pochopí, jsou většinou označování jako převraceči kabátů těmi, kteří nic nechápou a celý život tvrdí nějakou blbost jenom proto, že nechtějí obracet kabát. A přitom stačí někdy věc ověřit, než ji zavrhneme.

1. kapitola

O zodpovědnosti

Abychom se mohli pustit do tématu, které mně tolik zaujalo, musím uvést moje přesvědčení, které mi zatím nikdo nevyvrátil a to, že život každého z nás je naším výtvorem, každá osudová rána, která nás potká, je přesně to, co jsme si v minulosti "zasadili". Dnešní den je výsledkem našich včerejších a ještě starších myšlenkových pochodů a právě teď, v tomto okamžiku můžeme změnit směr života k životu lepšímu a šťastnějšímu. Jak ? Každá myšlenka usiluje o to, aby se čím nejdřív zmaterializovala. Záleží vlastně jenom na tom, jestliže od tohoto okamžiku udržíme myšlenky na věci pozitivní či nikoliv. Říká se, že na co myslíme, to přitahujeme. Je to jednoduchý zákon, který platí ve všech úrovních lidského bytí. Např. když se začneme zabývat myšlenkou tenisu, dříve nebo pozděje se začneme stýkat s tenisty. Pokud začneme myslet na průšvihy, co budeme "potkávat?" Na naše nedobré zdraví, deprese, problémy partnerské, pracovní a všechny ostatní jsme plně zodpovědni pouze my sami a nikdo jiný. Může je kdykoliv začít řešit a tím změnit. Pouze lenost a nedostatek odvahy něco změnit způsobuje to, že za špatné zdraví obviňujeme životní prostředí a lékaře, za špatné partnerské vztahy viníme partnera, špatnou finanční situaci zdůvodňujeme složitou politickou situací a za nudně strávený víkend viníme nudného partnera. Na jedné straně je to velmi přijemné hodit naše průsery na někoho jiného, ale pokud nezměníme postoj, bude to na nás pořád padat a nikdy se z toho nevymotáme. Důkazem toho, že tomu tak je, je část našich spoluobčanů žijících ve stejném prostředí jako my, ale na rozdíl od nás prosperujících ve všech činnostech lidských aktivit. Nebo, na všechny působí přibližně stejné množství virů a baktérií, ale pouze někteří onemocní. Kupodivu přibližně stále stejná skupina. Když se pak nemocného zeptáme, co jí, jak sportuje, zdali chodí do přírody, jaké má vztahy s nejbližšími, jak tráví svůj volný čas, jaký stav myslí udržuje - nestačí se člověk divit. Naopak, nemocný se diví, že se mu nic nedaří. Je to naprosto stejné, jako když někdo začne dlažebními kostkami rozbíjet okna sousedům a začne se divit, že i jemu přistále nějaká ta kostka v kuchyni. Nejspíše řekne, že za to mohou policisté, protože nezajišťují bezpečnost. Kdykoliv se o něčem rozhodujeme, nikdy bychom neměli zapomínat, že každá myšlenka popř. akce způsobí sérií reakcí. Podvodník bude brzy odklopen podvodníky a nesmí se divit, že všichni jsou podvodníci stejně jako tenista bude brzy obklopen tenistami a nemůže se divit, že tomu není jinak. Je to stejný přírodní zákon, jako když zasejeme do květináče květinu, pak nám nevyroste ani meruňka ani cibule, ale s největší pravděpodobností opět květina. A tak jestliže máme alespoň trochu zájem prožít náš život šťastně a úspěšně, měli bychom se začít čím nejdřív zajímat přírodními zákony. Jinak budeme honit štěstí celý život, ale nikdy ho nechytneme, protože nebudeme přesně vědět, co máme chytat. Jsme plně zodpovědni za své životy a jak jsme si to v minulosti navařili, přesně takové to teď máme a proto je třeba od tohoto okamžiku začít chovat se tak, abychom mohli zítra mohli sklízet plody našich myšlenek a skutků. Se zodpovědnosti za svůj život je úzce spojena schopnost mít v sobě sílu řídit se vlastním rozumem a ne být pouze tělem bez rozumu, které musí řídit cizí rozum. Důvod je takový, že jestliže na radu někoho sníme něco špatného, nikdy ještě z toho nebolel žaludek toho, kdo radil, ale toho, kdo danou věc snědl. Tím samozřejmě nechci říct, abychom si nikdy nenechali nikým radit, naopak, nechat si poradit, ale nakonec použít vlastní hlavu a třeba i udělat věc tak, jak nám bylo doporučeno, pokud si myslíme, že je to pro nás správné. Hodně lidí je závislých na tom, co si o nich myslí ostatní popř. veřejnost. Většinou ale vůbec nechápou, že např. neváženost u veřejnosti ještě nemusí znamenat, že jsou na nesprávné cestě - viz někteří astronomové, kteří tvrdili, že země není palcatá a v očích veřejností byli k smíchu. Zdali naše životní cesta vede do slepé uličky nebo ne, nepoznáme podle mínění ostatních (ti se můžou plést nebo mít všelijaké jiné důvody) ale podle toho, zdali respektujeme určité přírodní zákony a snažíme se řídit zdravým selským rozumem. Je smutné, když o věcech např. ekonomických rozhoduje většinové referendum a nikoliv vybraná skupina profesionálních odborníků. Jeden z velkých nešvarů poslední doby je, že se provede výzkum veřejného mínění, a k čemu se přikloní většina, to se považuje za správné. Měli bychom se rychle poučit z historie a naučit se mluvit pouze do věcí, kterým dobře rozumíme, jinak můžeme nadělat více škody než užitku. A něco ke karmě, jsou lidé, kteří tvrdí, že mají karmicky "napsáno" , že budou celý život nemocní, budou trpět, mít špatné vztahy, mít špatnou práci, budou bez peněz a tisíce dalších blbostí. Většinou je to ale pouze lenivost, která způsobuje neschopnost začít něco se sebou dělat. A ta se nám vždycky vymstí, takže tímto zvláštním přístupem si vlastně vytváříme novou nedobrou karmu a za naši pohodlnost budeme muset jednou tvrdě zaplatit. V každém okamžiku našeho života můžeme měnit dopad našich přechozích myšlenek či skutků stejně jako může zahradník ovlivnit svým přístupem růst toho, co zasel. Pokud chceme prožít život tak, aby byl pro nás jedním velkým svátkem a nikoliv utrpením, měli bychom se začít zajímat o zákonitostí života. Protože za naši blbost (pro ty citlivější - za naši neznalost) nakonec vždycky budeme muset tvrdě zaplatit.

2. kapitola

O rezonanci

Pro pochopení této části musím zabrousit do předmětu Fyzika, ale není třeba se ničeho bát, věc je velmi jednoduchá a pochopení bude mít pro nás obrovský význam. Mechanismus rezonance neboli taky mechanismus vynucených kmitů je velmi jednoduchý fyzikální jev, který se probírá již na základních školách v předmětu Fyzika. Je to případ, kdy jedete autobusem a při určitých otáčkách motoru autobusu se najednou rozdrnčí okno, kus sedadla či jakýkoliv jiný předmět. Po změně otáček motoru kmitání předmětu ustane. Proč tomu tak je? Každý předmět, který má určitou pružnost a tudíž je schopen kmitat (okno u autobusu, struna kytary, dřevěná deska klavíru apod.) má svůj rezonanční kmitočet tj. že má schopnost kmitat určitou rychlostí. Struna kmitá určitou rychlostí (má určitou frekvenci čili určitý tón). Rychlost kmitání se většinou nemění, pokud se struna nepřitáhne nebo nepovolí. Mění se pouze velikost vychýlení struny, lidské ucho to vnímá jako silnější nebo slabší zvuk. Okno autobusu má taky svůj rezonanční kmitočet to znamená, že je schopno "hrát" určitým tónem. Ve fyzice se tomu říká frekvence, což je fyzikální veličina pro rychlost kmitání a jednotkou je 1 Hertz (Hz). Pokud řekneme o okně, že má rezonanční kmitočet f = 10 Hz, znamená to, že okno je schopno kmitat rychlostí 10 kmitů za sekundu. Okno je schopno hrát pouze určitým tónem, proto se hodnota 10 Hz nemění. Když motor autobusu postupně mění otáčky, při hodnotě 10 otáček za sekundu dojde k rozdrnčení okna čili k vynuceným kmitům. Při otáčkách motoru 11 ot/sek. se okno zklidní a nic se neděje až do 19 ot/sek. Při hodnotě 20 ot/sek. se všechno opakuje. A tak se to opakuje při 40 ot/sek., 80 ot/sek., 160 ot/sek. atd. Otáčky motoru musí být v oktávě s rezonančním kmitočtem okna, aby se mohla projevit kouzelná energie. V hudbě se tomu říká, že struna kytary (motor) je v oktávě s rezonanční deskou (oknem). A tak pokud chceme rozezvučet naše okno, stačí zjistit jeho rezonanční kmitočet a použít zdroj zvukových kmitů stejné frekvence nebo frekvence posunuté o oktávu (20 Hz, 40 Hz, 80 Hz atd.) Od zvukových kmitů se přesuneme k nemocnému, což se na první pohled může jevit jako naprostý nesmysl, skutečnost je ovšem jiná. Bylo asi hrozně dávno zjištěno, že každý předmět a to živý i neživý, každá myšlenka, každý stav (láska, nenávist, úspěšnost) je zdrojem elektromagnetických kmitů. Každá věc, ať živá nebo neživá, vykonává mimo jiné funkce přesně takové, jako vysílající anténa (viz předmět Fyzika pro základní školy). Kolem antény se šíří elektromagnetické vlnění, jehož kvalita (frekvence a intenzita) je závislá na kvalitě (rozuměj tvaru) dipólu této antény. Když změníme velikost dipólu (přechod ze zdraví na nemoc), změní se samozřejmě frekvence elmagnet. vlnění kolem něho. Kdyby byl dipól více tvárný, věc by fungovala i opačně tj. že bychom změnou elmagnet. vlnění v okolí dipólu změnili kvalitu dipólu (jeho velikost). Stejně se může změnit tvář člověka (přijímací dipól), jestliže mu sdělíme např., že vyhrál první cenu ve sportce (kvalita elmag.vlnění). Měnit dipol změnou okolního elmagnet. pole je obtížné z výše uvedených důvodu, nemocné orgány se však změnit působením polí dají, už jenom proto, že vlastně někdy byly zdravé a tudíž jsou schopné změny. Problém je pouze použít ten správný typ pole, které delším působením mění kvalitu antény (nemocného orgánu). Jak najít zdroj elmag. vlnění, které léčí a ne ubližuje ? Některé příklady uvedu níže, určitě ale každý, kdo bude ochoten nejen tuto věc přečíst ale i v praxi toto vyzkoušet, najde tísíce řešení. Prakticky věc funguje asi takto (hodnoty budou vymýšlené): Dejme tomu, že zdravý žaludek má f = 100 Hz (čili 100 kmitů za sek. elmagnet. vlnění), nemocný 120 Hz. Léčba bude spočívat v tom, že se budeme snažit působit 100 Hz nebo zdrojem, jehož frekvence je v oktávě se 100 Hz (200 Hz, 400 Hz, ...) Nemocná část se bude pomalu tvarovat podle působícího pole (viz případ s oknem při f = 11 - 19 Hz) a zdravá část se bude posilovat rezonancí ( drnčení okna při 10 Hz, 20 Hz, 40 Hz..) Pobytem nemocného těla ve zdravé přírodě se nemocné tělo přelaďuje na zdravé. Určitě jste také slyšeli o léčivých dotycích. Hlavní zásadou zde je, abychom se dostali do rezonance s tím, s čím se chceme ztotožnit. Naprosto stejné je to na každém kroku kolem nás, např. abych získal informaci z vysílací antény, musím přizpůsobit přijímací anténu tak, aby byla v rezonanci s přijímací. Většinou se to děje tak, že přijímací dipól vytvarujeme tak, aby měl stejný rozměr a tvar jako anténa vysílací. V tomto okamžiku pak vzniká přenos a na přijímací straně se objevuje přesně to, co je na straně vysílací. Tento zákon funguje samozřejmě i u lidí, někdy stačí změnit postoj těla, a my se dostáváme do jiného psychického stavu. Nevěřící ať si to prosím ihned ověří. Doporučuji vyzkoušet jeden zajímavý experiment, najďěte člověka, který má zrovna perfektní náladu a vzpomeňte si na přijímací anténu: zkuste se "vytvarovat" podle vysílací antény tak, že změníte polohu těla, "zkopírujete" držení rukou" atd., čím víc se Vám podaří "vytvarovat" sebe podle "vysílače", tím líp. A pak už jenom pozorujte vlastní emoce. Věřím pevně, že se nebudete stačit divit. Platí zde jeden jednoduchý zákon - na co budeme myslet, to budeme přitahovat !! Moudře zvažme naše přání, každý zisk něčeho nějak souvisí se ztrátou něčeho jiného, např. dosažení egoistické kariéry je většinou spojeno se ztrátou lásky našich nejbližších apod. Po fyzikální stránce není na tom nic zvláštního, když budeme přemýšlet o pěkných věcech, vzniká mezi námi a pěknými předměty přenos stejný jako u dvou antén. V okamžiku, kdy se objeví rezonance, dochází k zesílení intenzity !! Cesta k našemu úspěchu je velmi jednoduchá - spočívá v správném řízení našich myšlenek !!!! Takže, když celou věc shrneme, každý z nás je příjímací dipól a nejenom změnou např. naší chůze přelaďujeme náš příjem. Může to být změna oblečení atd., každý se může přeladit a tím se dostat do rezonance s čímkoliv. Největší síla je však ukryta v našich myšlenkách. Chce to jenom jedno, experimentovat, experimentovat, experimentovat, experimentovat a zase jenom experimentovat.

3. kapitola

O tom, jak nás mění okolní vibrace aneb zase o rezonanci

Mnoho rodičů má často oprávněné obavy, aby se jejich ratolesti nedostaly do špatné společnosti. Je to velmi jednoduchá fyzikální zákonitost, kdy pokud jsme vystaveni určitému informačnímu poli (jiné prostředí), dříve nebo později se začneme měnit. Nejen povahově. Může se to projevit ve stylu oblečení, způsobu mluvy, změny stravy apod. Mechanismus je velmi jednouduchý - prvně změníme vibrační pole (opakovaně něco tvrdíme nebo jsme vystaveni určitému typu informací) a po čase kvalita subjektu dosáhne kvality pole (staneme se např. tenisty). S tímto mechanizmem je úzce spojen jeden velký problém, a to, že v poslední době hodně lidí nechává zcela pasívně na sebe působit velmi nedobré informační pole. Velmi zřetelné je to např. u sledování tel. pořadů: Necháváme na sebe z televizních obrazovek působit násilí a odmítáme vidět souvislostí se zvyšující se kriminalitou místo abychom přepnuli na jiný program, kerý obsahuje naprosto jiné informační pole. Na nadměrném sledování televize mě dále udivuje, že lidem většinou stačí být pouze diváky lidských osudů místo aby se sami pokusili něco prožít. Stejné je to s hudbou, cestováním, sportem a našimi životy. Jenom se koukáme, jak žijí ti druzí a náš život nám mezitím potichu proplouvá mezi prsty. Jak řekl jeden moudrý člověk, buďme bdělí a začněme žít vlastní život a ne se pouze dívat, jak žijí ostatní.

4. kapitola

O spravedlnosti

V této kapitole bych rád popsal jeden z dalších základních zákonů lidského života, který většinou ignorujeme, čímž si komplikujeme život, ale přesto při určitém pozorování našeho okolí musíme dojít k závěru, že zákon působí ať chceme nebo ne, stejně jako gravitační zákon, přestože ho můžeme jakkoliv popírat, pokud vyhodíme kámen kolmo vzhůru, spadne nám s největší pravděpodobností pokaždé na hlavu. O jaký mechanismus se jedná? Čím působíme na okolní svět svou myslí a činy, tím samým působí okolní svět na nás. Když budeme tlačit na zeď určitou sílou, zeď bude na nás zpětně působit ničím jiným než silou a to naprosto stejnou. Podobný mechanismus funguje u našeho zařízeného pokoje. Jestliže si zařídíme pokoj "hezky", bude na nás působit "hezký" pokoj. Bohužel ale většina z nás už není přesvědčena o tom, že u našich myšlenek je tomu jinak. Zapomínáme na to, že většina našich myšlenek se dříve nebo později zmaterializuje, záleží to jen na intenzitě a času. Nedávno jsem četl v novinách zajímavý článek o milionáři, který si vydělává peníze tak, že prostě někoho podvede. Velmi jednoduchý způsob, jak přijít k penězům. Na redaktorovu otázku, co by si přál v životě dál, odpověděl, že by rád s někým jel na cestu kolem světa, má to ovšem jeden háček, nikoho nezná, komu by mohl důvěřovat. Nemá nikoho, komu by mohl věřit. Samozřejmě, když působí na okolí podvodem, okolí nemůže zpětně působit ničím jiným. Je jasné, že si každý tvoří svými myšlenkami a činy svůj svět neboli své okolí, na jednoho se okolí usmívá, na jiného je agresívní, jiného okolí jenom pomlouvá, jiného okolí nemá rádo (nikdo mně nechce, nikdo mně nemá rád), někoho zase jenom fackuje, okolí se prostě chová přesně tak, jako my vůči němu. Dalo by se říct, že okolí je náš obraz. Jestliže budeme vnitřně v dokonalé harmonii, bude se nám celý svět zdát dokonale harmonický. Podle toho, jak se chová okolí k nám, poznáme, jací jsme. Proč se v bývalé Jugoslávii nepodařilo zastavit nekonečné zabíjení žádnou dohodou či smlouvou? Jakmile přestane ruka tlačit na zeď, pak i přestane zeď působit na ruku, stejně až přestanou tamní lidská srdce vysílat zlo a nenávist na okolí, přestane okolí působit zlem a nenávistí na ně. Je moc důležité, abychom uměli moudře zvážit naše kroky a zbytečně si neničili život tím, že budeme někomu např. ubližovat. Hodně lidí tvrdí, že svět je nespravedlivý, nejlíp se mají největší podvodníci apod. Proč zde nefunguje zákon akce a reakce ? Myslím, že problém je v tom, že následky činů sledujeme ve velmi krátkém časovém úseku. Zasejeme obilí a na druhý den se divíme, že ještě nic nevyrostlo, a pak říkáme, že na světě je nespravedlnost. Není žádná spravedlnost ani nespravedlnost, my sami jsme původci všeho, co se nám děje. Je to naprosto stejné, jako ozvěna v horách. Neměli bychom vinit skálu za to, co nám vrací. Je to vyloženě naše věc. Je velmi důležité, abychom se naučili pozorovat souvislostí našich trápení s našimi myšlenkami a činy. Co se stane, když někoho necháme na holičkách? Myšleno, že někdo nás potřebuje ale my nejsme schopni obětovat kvůli němu naše pohodlí. Přece si nebudeme komplikovat a kazit život, to nám říká náš rozum! Ale někomu způsobíme utrpení a chceme sklidit sladký život? Samozřejmě že budeme sklízet utrpení a vůbec to není trest boží ale naše blbost. Zasadíme cibuli a pak čekáme, až nám vyroste mrkev. Ale vyroste cibule a my kroutíme nevěřícně hlavou rozuměj bezpracně získáme peníze a čekáme, že budeme šťastní, nebo někomu ublížíme (může to být náš nejbližší ale taky příroda, zvířata apod), protože chceme pro sebe dobro a čekáme sladký život, někoho napadneme (viz situace v bývalé Jugoslávii) a pak se divíme, že někdo jiný nám postřílí naši rodinu, nemáme čas na naše děti a pak se divíme, že jednou ony nemají čas na nás. Je velmi zajímavé, kolik u nás lidí berou peníze, ale přitom jejich činnost nemá pro ostatní žádný význam. A někdo je musí živit. Nevím, jaké důsledky z tohoto nerozumného životního stylu vzejdou, ale určitě to bude mít daleko ke štěstí a spokojenosti. Je třeba hledat v naší činnosti smysl. Když budu přehazovat písek z hromady na hromadu tam a zpět, nebude to mít žádný praktický význam, i když si vydělám velký balík peněz. To, že mi za to někdo dobře platí ještě neznamená, že se nepodílím na určitém podvodu. A za podvod se platí přibližně stejně, jako když dáme do auta místo benzínu vodu. Proto nemá smysl poukazovat na chyby ostatních, pokud nám ubližují, vyloženě sklízíme to, co jsme si dříve zaseli. Přestaňme ubližovat okolí a pak okolí přestane ubližovat nám. Tak, jak chceme, aby se k nám choval okolní svět, přesně tak se my musíme chovat k němu, jinak to nefunguje. Dáme někomu po ....a divíme se, že se na nás neusmívá! Někdo možná namítne, že se mu osvědčilo pořekadlo: "Za dobrotu, na žebrotu." Můj názor na věc je, že mezi akcí a reakcí je určitý čas stejně jako obilí nevyroste za 5 minut. Takže pokud nás nakopne náš přítel, kterému jsme předtím nic neudělali, je to nejspíš naše "starší záležitost". Tím se vracíme opět k již dříve zmíněnému postřehu: Kdykoliv si myslíme, že nám někdo ubližuje, že si s náma osud zahrává apod., vždycky je to důsledek našich předchozích myšlenek a našich činů, sklízíme prostě naši úrodu !!!!! PŘESNĚ TAK JSME SE ZACHOVALI V MINULOSTI, JSOU TO POUZE PLODY NAŠICH MYŠLENEK A ČINŮ !!!

5. kapitola

Bilance našeho národního důchodu = rovnovážná

Kdykoliv jsme na tom špatně a něco se nám nedaří, je to velmi často proto, že jsme porušili rovnováhu mezi dvěma krajními body. Např. spánek: Když spíme málo, jsme unavení, když moc, jsme unavení možná ještě víc. Abychom byli fit, je třeba najít správný rovnovážný bod mezi MÁLO a MOC. Tak je se se vším. Zkuste např.lyžovat 14 dní v kuse. Jestli to přežijete, určitě pak stačí pohled na lyže, abyste se uvedli do nepříčetného stavu. Nebo pracujte pořád v jednom kole. (slovíčko pracujte možno zaměnit za odpočívejte = pouze druhý krajní bod nerovnováhy). Kdykoliv se ocitneme na okraji této páky, vždy vznikne problém. Další příklady např. pro jídlo: - Jezme hodně sladké, k čemu dojde ? Nejezme ho vůbec - nastane jiný problém. - Jezme hodně nebo málo ? Najděme rovnovážný bod! - Co vlastně jíst ? Určitě pojem pestrá strava splňuje kritérium rovnovážného stavu. Všichni známe ten perfektní pocit, když si koupíme na sebe novou věc nebo když překopeme byt a změníme rozmístění nábytku nebo uděláme si prac.volno v době, kdy jsme normálně v práci. Každá činnost, která naruší náš denní stereotyp je jako křišťálová studánka ve vyprahlé poušti. Proto se nebojme změn, jinak nás stereotyp ubije. Někdo namítne, že to nejde, protože někdy je třeba plnit denně stejné úkoly. Ale i ten naprosto stejný úkol se dá dělat tisíci způsoby, stačí na to myslet, pak nás napadnou nejrůznější možné kombinace. Všechno, co je nové, ukončuje to staré, a pokud "starého" je moc, uvádí nás to pomalu do duševní letargie. U nás se tomu říká člověk bez jiskry. Nebojme se měnit život, je to naše živá voda. Snažme se, aby celý náš život byl pestrý, a pak nás nikdy neopustí zdraví, dobrá nálada a chuť do života. Začít něco nového, co nás přitahuje, je to nejlepší, co můžeme pro rovnovážný stav udělat. Výsledkem pak bude fantastická radost naší duše a o ní přece hlavně jde.

6. kapitola

Máme to marné, dříve nebo později budeme ke štěstí dokopání aneb proč je někdy špatné k něčemu dobré jenom pro některé. Představme si situaci: Jsme v bludišti. Bludiště je tvořeno hlubokými jámami, do kterých můžeme kdykoliv spadnout. Aby se tak nestalo, jsou okolo jam vytvořeny určité stupně pomocných zátaras. Abychom si neublížili, je první stupeň tvořen zvukovou signalizací, kde se pořád ozývá "TUDY NE !!". Za touto první zátarasou je další ochrana tvořená hrbolatým povrchem, který nám opět signalizuje, že tudy cesta nevede. Za hrbolatým povrchem je ostnatý drát a navíc opět zvukový signál "TUDY NE!" Za ní je poslední překážka, tou je vysoká zeď, za níž je už jenom nekonečná hluboká díra. Čím blíže jámy, tím silnější zátarasa. Čím více půjdeme nesprávným směrem, tím silněji nás budou zátarasy "vytlačovat" pryč od nebezpečných jam. Někomu bude stačit ke změně směru první zvukový signál, pak bude cesta příjemnou odpolední procházkou. Pro dalšího to stačit nebude a až bolesti nohou od hrbolaté cesty způsobí, že pochopí, že tudy cesta nevede a tak najde správný směr. Ti nejvíc "natvrdo" s poraněnýma nohama překonají ostnantý drát, kterým si způsobí další utrpení a budou se marně snažit přelézt zeď. Někteří z nich budou soustavně padat na zem a budou vzdychat, jak je ten svět nespravedlivý, pár jedinců přeleze zeď a v domnění, že našli východ z bludiště, budou padat do nekonečně hluboké jámy. Brzy však z omylu procitnou a jejich úsměv jim přimrzne. Kdybychom dostali za úkol někoho, koho máme rádi, vyvést z bludiště, nejspíše bychom použili podobného systému překážek. První překážkou by bylo jenom laskavé napomenutí "TUDY NE", pro ty však, kterým by to nestačilo, bychom museli použít větší protisíly, aby nám náš člověk nespadnul do jámy. Tak nějak podobně fungují přírodní zákony, které pro nás chtějí vždy to nejlepší a vedou nás pomocí nejrůznějších návěští v podobě mírného napomenutí (cítíme se špatně) nebo těžkých životních ran (pro ty, kteří na lehké napomenutí nijak nereagují). Je třeba pouze jedno, pochopit a změnit směr cesty. Kdykoliv totiž jdeme špatným směrem, objevuje se protisíla v podobě nějakého průšvihu, která se nás snaží navést na správnou cestu. Každý problém nám chce něco říci, je to vlastně naše kontrolka, která nám např. říká, nedělej toto, ale běž tímto směrem. Mnohdy abychom mohli změnit směr, musíme se něco naučit a to je někdy bolestivé např. když se chceme odnaučit kouřit. S tím vznikne problém a my bychom si pak klidně mohli říct, že tedy raději budeme kouřit a tím půjdeme správným směrem (viz záležitost se zábranami). Jenomže tímto vzniknou ještě větší problémy. Je to nejspíše proto, jelikož jsme se již dostali mezi naše zátarasy a tak pokud budeme např. mezi ostnatým drátem a zdí, jediná cesta na svobodu povede zpět přes ostnatý drát, jiná cesta k záchraně není. Tato bude vždycky bolestivá. My však víme, že je správná a to nám bude dodávat sílu a odvahu. A tak, učme se "dešifrovat" ty nejjemnější informace, keré jsou převlečené za všechny naše problémy, buďme jim vděční za jejich přítomnost stejně, jako si vážíme kontrolních světel v automobilu (blikající světlo o stavu benzínu se nebudeme snažit "umlčet", nýbrž naopak, budeme rádi, že je kontrolka funkční). Jinak budeme bojovat s většími protisilami v podobě nemocí, problémů, depresí apod., které se vždycky budou snažit nás zatlačit zpět na cestu našeho štěstí a pohody ale jejich působení bude pro nás více bolestivé. Naše nemoc, problémy, starosti atd. jsou vlastně nástroje dobra, které se nás snaží odradit od našich špatných životních kroků nebo nám chtějí manifestovat naše nevhodné chování, nevhodné zaměstnání, životní styl apod. Pokud nás např. nemoc "zažene" do postele, většinou je to proto, že v době, kdy jsme ještě byli zdraví, přikládali jsme málo času odpočinku v posteli. Naše nemoc nás pak tímto dosti drastickým způsobem musí přivést k činnosti, která uvede náš organismus do rovnováhy. A proto, přestaňme se už konečně chovat jako berani, kteří se snaží dostat se s použitím tvrdé hlavy přes betonovou zeď a nechápou, že kousek vedle je vchod. Stačí jenom změnit směr. Není třeba získávat moudrost tímto způsobem. Úplně postačí, když se začneme zajímat o základní přírodní zákony harmonie a ty budeme RESPEKTOVAT ! Přírodní síly budou vždycky usilovat o to, aby vše bylo v harmonii a tudíž i náš organismus. Pokud my nezačneme vědomě sami s cestou k tomuto stavu, příroda nás do tohoto stavu nakonec vždycky "dokope" např. tím, že nás zažene do postele. Ležení v posteli je přesně ta činnost, která postupně uvede naše tělo do stavu harmonie čili zdraví, takže se tomu moc nebraňme. Samozřejmě, že tento rovnovážný zákon funguje nejenom v oblasti našeho zdraví. Závěr: Nemoc se snaží změnit směr naší cesty (samozřejmě snaží se nás vyvést ze slepé uličky). Pokud by neexistovala, mohlo by dojít např. k této situaci: Každý člověk potřebuje denně určité množství tekutin. V případě nedostatku pociťujeme žízeň. Dejme tomu, že se nám nepovede doplnit určité množství tekutin, reakce našeho těla bude, že se po velké žízni začnou objevovat příznaky nemoci (ale ta neexistuje), později se objeví nemoc (ani tato neexistuje !), a my pořád nebudeme tušit, že nám chybí tekutiny, takže pak se nejspíš začne rozpadat naše tělo !!! Měli bychom si uvědomit, jakou medvědí službu nám prokazují některé utišující léky a jaký význam má pro nás nemoc. Jaké jsou příčiny (většiny ?) nemocí ? Ačkoliv nejsem lékař, myslím, že k pochopení některých přírodních jevů stačí pouhý "selský rozum". Veškeré změny, ať už k lepšímu nebo horšímu, nejsou náhodné, nýbrž vznikají na základě změny informačních polí. Oznamte někomu, že vyhrál v loterii 10 mil. a předejte mu danou sumu (jinak by tomu pravděpodobně nevěřil), změní se výraz jeho tváře, změní se postoj jeho těla, změní se hlas atd. V případě, že dobré zprávy bude dostávat delší dobu, pomalu ale jistě budou měnit kvalitu i všechny ostatní části těla (viz předchozí kapitoly o rezonanci). Byly provedeny zajímavé experimenty, kdy po někalika hodinách působení určitého typu zpráv se u pokusných osob zjistily výrazné změny chemického složení krve. V případě odlišných informací budou změny v organismu postupovat k jiné kvalitě. Při zkoumání příčin našeho perfektního zdraví (nebo míň perfektního) většinou postupujeme takto: Provedeme rozbor krve (moči, atd..) a konstatujeme, že příčinou naší nemoci je takové a makové složení krve a chybí nám tyto prvky....Je však jasné, že krev se změnila protože....a tudíž změna složení není příčinou nýbrž důsledkem !!! Co se stane, jestliže budeme "zavírat" oči před naší budoucností ? Dříve nebo později začneme mít s očima problémy. Nebo se budeme obávat poslouchat něco popř. někoho? Určitě nás začnou zlobit uši. Velice "silnou" příčinou mnoha problémů je strach, obavy atd. - tím se začne měnit složení té a té buňky a my docházíme k závěru, že příčinou naší nemoci je virus č. 07. Nebojme se hledat pochopení, jak to vlastně je s příčinami, jinak strávíme celý život chytáním virusu 07, a přitom nebudeme tušit, že ten je v tom zcela nevinně!!!!!

7. kapitola

Zaměstnání aneb ať se o nás někdo postará, nejraději stát

Historie se opakuje, opět se mezi námi vyskytuje část populace, která se cítí, že byla podvedena, protože jí bylo slíbeno, že když si teď bude utahovat opasky, jednou je bude moci povolit. Ale probouzí se z iluzí a povolování opasků ne a ne nastat. Kde je zakopaný pes? Samozřejmě, že v hluboké nevědomostí našich spoluobčanů některých zákonitostí. Za naši nevědomost budeme vždycky platit a ani tento případ není výjimkou. Jak se nestát obětí těchto stále se historicky opakujících situací ? Jedna z cest je níže popsaná a každý z nás si ji může v praxi ověřit. Je zde nepsaný zákon, který funguje všude kolem nás a není závislý na tom, co si o tom myslíme. Ten zákon zní takto: "Vše, co nemá pro okolí užitnou hodnotu, zaniká". Strom, který přestane plodit ovoce, umírá stejně jako nefunkční karburátor u auta, který je vyměněn za funkční. Výborný programátor mající vysokou užitnou hodnotu se nikdy nemusí bát ztráty zaměstnání, protože ví, že pokud ho propustí jedna firma, okamžitě se objeví několik dalších, jenž ho přijmou s otevřenou náručí. A vůbec ho nemusí trápit, která politická strana je u moci. Naopak člověk s nízkou "užitnou" hodnotou bude muset čelit nepříjemnému procesu, kdy se na jeho místo budou snažit dosadit kvalifikovanější zaměstnance. Stejné je to s vázou na květiny. Pokud bude plnit svoji funkci, bude mít v našem domě své pevné místo. Ale, jestliže se např. rozbije a tím přestane svoji funkci plnit, skončí v popelnici. Hodně našich spoluobčanů se v současné době ptá, jak se o ně postará stát. Zapomínají se však zeptat, zdali jsou užiteční ostatním. Co se stane se zaměstnancem, který pro podnik nebude mít užitek ? A co se stane s vázou, která nám přestane sloužit? Jestliže chceme mít své pevné místo ve společnosti, musíme mít pro ní "užitnou" hodnotu. Jestliže ne, skončíme jako váza v popelnici. Proč tak málo z nás je "nezávislých" ? Nejspíš proto, protože se nesnažíme mít "užitnou" hodnotu pro ostatní. Pouze se snažíme vydělat peníze, ale pojem - náš přínos - nám neříká nic. Hokejista Jágr se nikdy nebál ztráty zaměstnání. Ví dobře, že má obrovskou hodnotu pro ostatní a že když ho propustí jeden tým, okamžitě se objeví několik nových, které ho přijmou s otevřenou náručí. Každý z nás má šanci si toto v životě vyzkoušet. Je ověřeno, že jestliže se člověk začne zabývat otázkou: V jakém oboru bych mohl být pro ostatní přínosem ? , dříve nebo později dochází k nalezení odpovědi. Stačí pouze - CHTÍT ! Cílem této kapitoly není moralizovat spoluobčany, ale popsat jeden z "vyzkoušitelných" mechanismu, který funguje nezávisle na našem vědomí a který může naše spoluobčany dovést k trvalému úspěchu. Jestliže chceme dosáhnout opravdového štěstí, budeme muset začít přemýšlet o tom, jak bychom mohli být prospěšní ostatním. Pokud chceme být nešťastní, jeden z nejzaručenějších způsobů bude ten, že přestaneme být užiteční ostatním a začneme se ptát, co pro nás může udělat stát a jak se o nás sociálně postará. Pro ty, kteří tyto výroky označí jako výplody choré mysli, doporučuji sledovat okolí, na každém kroku se tento zákon projevuje. Např. ovocný strom, pokud plodí, má se "dobře", v okamžiku, kde přestane dávat plody, buď sadař nebo samotná příroda s ním udělá krátký proces. Jedině naše vysoká "užitná" hodnota nám umožní to, že bude o naši práci zájem a budeme všemi vyhledáváni. Lidé, kteří chtějí bezstarostně a bez práce chodit pouze na úřad pro finanční příspěvky bohužel nechápou, že nikdy nedosáhnou míru a spokojenosti, protože příroda se je vždy bude snažit vytlačit z kola ven stejně jako firma zaměstnance, který přestane mít pro firmu "užitnou" hodnotu.

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *