Jak uvěřit pravdě a neuvěřit lži
Na každém kroku lidského života člověk vykonává nejrůznější činností, pro které se rozhoduje na základě víry nebo nevíry, že věc dopadne tak, jak předpokládá. V případě, že jeho víra je postavena na pravdivém základě, je na konci radost, v případě, že tomu je jinak než člověk
myslí, na konci je smutek. Příkladem budiž případ, kdy člověk vloží své životní úspory
do banky, protože jí věří, ale banka zkrachuje a klientovi zbudou oči pro pláč. Kdyby člověk věděl pravdu dopředu, nepřišel o peníze. Proč někteří věří tomu, co není pravdou a nevěří tomu, co pravdou je? Jak zajistit, abychom např. člověku, který nám chce oznámit, že máme na zahradě zakopaný poklad a má pravdu nenakopali do zadnice a podvodníkovi, který tvrdí, že umí klonovat naše bankovky, nedali plnou důvěru? Podmínkou je, že je třeba být otevřený
ke všemu, co se nám na první pohled zdá jako jedna velká fantasmagorie a nezatratit dopředu učení a myšlenky dříve, než se k nám dostanou! Také je třeba mít pochybností ke všemu, co se k nám dostává. Pravdu získáme až tehdy, když určitou fantasmagorickou teorie odstřelíme až poté, kdy jsme věc řádně prostudovali a ověřili.
Naše stoprocentní přesvědčení o tom, že máme pravdu, způsobí nakonec to, že se k nám pravda vůbec nedostane, protože člověka odstřelíme dřív, než otevře ústa.
Většina lidí v naší republice je přesvědčena o tom, že všechno kolem nás vzniklo bez zásahu
vyšší inteligence než inteligence lidské. Já naopak věřím tomu, že např. jakýkoliv živý tvor
je výsledkem působení velmi vysoké inteligence. Člověk by měl ve vlastním zájmu vzít do ruky libovolný předmět ze živé přírody a přemýšlet o tom, proč je takový jaký je a zdali za tím stojí princip náhodných výbuchů(evoluce) nebo něco vyššího, moudřejšího...
Klasik říká, že když člověk najde pravdu, nemusí se v životě o nic strachovat, protože
bude o něho postaráno. Ve vlastním zájmu bychom to měli ověřit...
Hezký den přeje MK.