Jistota v nejistotě.
Přátelé, od okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že v životě je třeba investovat svůj čas moudře, počala mi vrtat hlavou biblická myšlenka: "Může člověk prožívat své pozemské dny s důvěrou a jistotou? Když se budeme zajímat o Boží záležitosti, postará se o nás Bůh?"
Od cesty k Bohu (studium, modlitba, křesťanská hudba a další) mne denně odlákává množství velmi příjemných lákadel a vedu denně uvnitř boje komu dát svůj čas - Bohu nebo tomu ostatnímu (pomíjím zde pracovní povinností, ale jsem přesvědčen, že to Bůh po mne chce).
Někdy se stane, že Boží záležitosti vyhrají a časem stráveným Božími věcmi získávám vysoká "pozitiva". V posledních několika dnech prožívám toto:
Ráno, když se probudím, řeknu: "Bože, děkuji ti pěkně, že se dnes postaráš o můj den, plně ti důvěřuji a ničeho se tudíž nemusím obávat." Snažím se to myslet upřímně, Bůh nám vidí do srdce
a pozná lehce, kdy si z něho děláme srandu.
Tato myšlenka mne pak provází celý den a já si jenom říkám, kde se u mne bere ta vnitřní radost.
Dny jsou neskutečné, dějí se podivné věci mezi nebem a zemí a já vím, komu za to vděčím. Pane Bože, děkuji ti. Máš to u mne schované.
Dějí se vám podobné věci?
MK.
PS: Článek někomu pošlete, třeba tím někomu zachráníte život....