Představte si, že žijete na plovoucí lodi, fantasticky se vám daří, máte tisíce zájmů a plánů a nejednou vám někdo řekne, že na konci cesty se loďka potopí a veškeré vaše snažení přijde vniveč. Zjištěná informace vás vyburcuje k aktivitě - začnete věnovat část svého drahocenného času zjišťováním, zdali informace je pravdivá a zdali jsou nějaké možnosti, jak si život zachránit. Za čas přijdete na to, že cesta záchrany existuje. Klasik říká, že k čemu nám celý získáný svět, když za to zaplatíme svou duší. Bible k tomu mluví jasnou řečí: "Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde, kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej." Matouš 16,25.
Někdy je pravda krutá, ale pořád tady máme dobrou zprávu - manuál, cestu k záchraně, která je popsaná v Janově evangeliu. Záchranou byl akt, když Ježíš položil z lásky k tobě dobrovolně svůj život, a to jenom proto, abys nebyl jednou konfrontován s důsledky svého nerozumného života, jelikož každá příčina má svůj následek.
Celé to má však jeden háček - většina lidí
a) nemá čas se tím zabývat a přijít tomu na kloub
b) myslí si, že je to fantasmagorie.
Fantasmagorií je však myšlenka, že člověk vzniknul náhodně z anorganické hmoty, navíc že mrtvá hmota vznikla výbuchem energie, energie tady byla odjakživa bez důvodu jenom tak a že to celé je moc moc vědecké...
MK.