O stárnutí.
Vážení přátelé, často se setkávám v okolí s tímto opakujícím se životním příběhem: Člověk žije rozumně, pracuje, studuje, cvičí, vzdělává se a má ušlechtilé představy o svém životě. Má hodně plánů a mnohé z nich se mu podaří v životě zmaterializovat.
Je přesvědčený, že jak si člověk ustele, tak si i lehne a tak dělá, seč mu síly stačí. Uteče však život a člověk na jeho sklonku dochází ke smutnému poznání, že nesklízí bohatou úrodu ze svého rozumného života, ale zoufalství a marnost. Každý den se jeho situace zhoršuje a není žádná naděje, že by mohlo dojít k obratu situace.
Musíme touto zkušeností projít všichni nebo ne? Máme i jiné možnosti? Stali jsme se obětí nějaké lži? Lži o tom, že když budeme cvičit, pracovat, studovat a zdravě jíst, budeme sklízet na konci života bohatou úrodu?
Jsem přesvědčený o tom, že se jedná o případ, kdy jsme opravdu naletěli jedné velké lži.
Celá věc souvisí s odpovědí na otázku: Když se nechá kus mrtvé hmoty na pospas povětrnostním vlivům, začne tato hmota za nějaký čas běhat po Zemi, létat, plavat, sama sebe rozmnožovat, milovat se, nenávidět atd?
Nezačne. Člověk a každá živá bytost byla vymýšlena-zkonstruována někým geniálním - bytostí s mimořádnou inteligencí. Když nyní hypoteticky přijmeme možnost této geniální bytostí, další otázka zní: Je lidský život vymýšlen tak nedokonale, že musí být konfrontován na konci svého života s již zmiňovanou marností?
Nikoliv. Člověk nemusí prožívat zoufalství na konci života, pokud se mu podaří během života poznat toho, jenž vyprojektoval a uvedl k životu lidskou bytost. Na Zemi chodilo mnoho lidských bytostí, jenž nám, lidem zanechali určitá sdělení. Sdělení o tom, že Bůh existuje, miluje každého člověka a chce ho vést v životě za ruku, chce mu dát radost a naději, chce mu dát odpovědi na otázky o smyslu života a chce mu dát moc-sílu nad vším, co nás drtí a ničí. Bibličtí proroci tvrdí, že kdo bude hledat Boha, určitě ho najde a kdo bude klepat na dveře, tomu budou otevřeny. Dále je psáno, že pokud nechceme být za nějaký čas konfrontováni se zoufalstvím, měli bychom v životě přeorganizovat žebříček hodnot: "Hledejte především království nebeské a všechno ostatní vám bude přidáno." Jan HUS nás učil lásce k pravdě protože věděl, že odmítání hledání pravdy je životu nebezpečné. Ježíš říkal, že on je ta pravda, cesta a život. Pochopením, že evangelium je pravdivý návod, jak se člověk může zachránit před zoufalstvím a zmarem, se člověk vydává na jinou cestu - cestu rostoucí radostí a dobra. Bůh dává jasné odpovědi na otázky, co je před námi, pokud mu začneme důvěřovat. Nabízí nám svou budoucnost, a dává nám možnost se rozhodnout. Pokud by to bylo pravdivé, začneme tomuto tématu věnovat čas?
milan.kantor@worldonline.cz