Máme se dobře, to je dobře?
Milý čtenáři, častokrát slyším zajímavý logický úsudek, že když se nám vede dobře, je to určitě dobře. Musím namítnout, že tomu tak vždycky nemusí být. Říká se, že cesta "do pekla" je dlážděná zlatem. Co tím autor chtěl říci? Student, který kašle na školní povinnosti, může říci, že je mu dobře, protože nemusí dělat školní úkoly, ani se nemusí učit atd.. Kuřákovi může být dobře, když si zapálí, přitom netuší, že si zarazil další hřebík do rakve.. Zdali jdeme po správné cestě, která nás má někam zavést, poznáme až za určitý čas. Ne vždycky rovná a příjemná cesta člověka zavede tam, kam bychom chtěli. Celý náš život je určitá cesta. Kam nás zavede? Jestliže nám to bude šumafuk, může nám být z toho jednou "fukšuma" čili můžeme být jednou velmi nepříjemně překvapení. Celá věc našeho života spočívá v tom, že je hodně cest a hodně cílů těchto cest. Bible říká, že je Bůh, který nám nabízí cestu života - tím je Ježíš Kristus.
Co to znamená? Ježíš a jeho sebeobětování způsobuje to, že Bůh nám podává svou laskavou ruku, aby nás vedl po cestě života. Jiné cesty vedou do zoufalství.
Nedávno zemřelý Jan Pavel II vyzval nejenom Poláky, aby se nebáli a přijali do svých srdcí Ježíše Krista. Stalo se, polského národa se dotknul duch svatý a lid otevřel svá srdce. Jaké byly důsledky? Děly se zázraky. Např. fanoušci fotbalových krakowských klubů, kteří vedli dříve mezi sebou válku na život a na smrt, se společně poté, co média začaly přinášet lidem papežovo poselství, objali jako členové jedné rodiny, prezident Kwasniewski a bývalý prezident Lech Walensa si po 10 létech nenávisti potřásli rukama. Dalo by se říci - člověk zvolil jinou cestu. Cestu bez Krista nahradil cestou Kristovou. Ten je schopen změnit naše srdce - samozřejmě za předpokladu, že ho tam pustíme. A pak jdeme jiným směrem. Přál bych si, abychom šli také tímto směrem...
MK.
PS: Článek někomu pošlete, třeba tím někomu zachráníte život a není to nadsázka....