O moci a bezmoci
Vážení, v našich životech se každodenně opakuje tento mechanismus:
Abychom mohli získat při práci na PC daný výsledek, musíme znát pravdu jak mačkat určité klávesy. Jestliže pravdu známe, máme nad programem
moc neboli vládu. V případě, že program neznáme (neznáme pravdu), nad programem moc nemáme čili jsme bezmocní.
Stejně je to s našimi životy, lidé znající pravdu mají nad svým životem moc, ostatní jsou bezmocní.
Lidský život funguje podobně jako PC, člověk obdrží jenom to, co zmáčkne, Bible říká, že člověk sklidí jenom to, co zaseje.
Kdybychom s touto úvahou hledali náboženství, které je pro nás vhodné, pak takové, které hlásá lásku a nikoliv nenávist, protože člověk má raději pohlazení než
mučení. Pro lidí, kteří tvrdí, mučeníčko, to je moje potěšeníčko, je samozřejmě lepší řídit se náboženstvím, které
nabádé své příznivce k nelásce k těm druhým, např. proto, protože mají jinou představu o Bohu. Zvláštním případem budiž komunismus, který je postaven na nenávisti k těm, kteří jsou bohatí apod. Kdyby tušili, jaký kabát si na sebe šijí, určitě by se rychle zbavili svých členských průkazů.
Náboženství, kterému se říká křesťanství, vychází z učení Ježíše Krista, který hlásal lásku. To se mi jeví velmi rozumné. Navíc Ježíš řekl, že kdo v něho uvěří jako poslaného Bohem, bude mít MOC nad zlem. Zlem, které se nás snaží přimět k tomu, abychom udělali něco zlého, čímž bychom si vykopali vlastní hrob. Jinde je v Bibli psáno, že cokoliv požádáme nebeského otce ve jménu JK, to dostaneme.
Zadarmo, na základě naší důvěry.
Navíc JK říká, že náš duch je nesmrtelný (člověk si po smrti bude uvědomovat sám sebe) a že nám hrozí nebezpečí podobné stavu, kdy jsme zoufalí
a jsme bez naděje, že se náš stav někdy zlepší.
Měli bychom toto ověřit, zdali se dá tomu věřit či nikoliv, protože vědění pravdy znamená mít moc nad svými životy a možná i nad tím, co nás čeká po smrti...
Hezký den přeje MK.