Black metal je hudební styl, subkultura metalu, která vznikla v polovině 80. let 20. století. Je podobný death metalu, ale je to daleko intenzivnější hudební žánr. Námětem black metalu je hlavně temnota, mizantropie, často rozebírá stinné stránky lidské historie. I když mnoho kapel používá ve svých textech satanismus jako téma, jde spíše o metaforické vyjadření, které pramení z nenávisti vůči náboženstvím, cirkvím a jiným, z jejich pohledu, pochybným hodnotám. Hlavně norské kapely to začátkem 90-tých let dotáhly až k takovému extrému že začaly vypalovat křesťanské kostely a hlásaly návrat k vikingským tradicím. Zatímco u death metalu se někdy používá podlaďení kytary o jeden až dva tóny (dominuje technika hry před melodikou), u black metalu je častější klasické ladění (dominuje melodika, snaha o minimalistické podání). Typickým rysem pro tento hudební žánr je zkreslený, chraplavý vokál - murmur,screaming a taky growling, jehož účelem je docílení děsivé atmosféry, evokující válečné pohanské zpěvy, jež měly původně za cíl zastrašení nepřítele. Někdy se setkáváme se složením kapely bez baskytary, pouze s jednou nebo dvěma elektrickými kytarami. Kromě klasického nástrojového obsazení (old school black metal), jsou od počátku devadesátých let často používaným nástrojem klávesy, případně zvukové vzorky (samply), dotvářející temnou atmosféru.